Co všechno jste spolu zažili?
Pavel mi dělal rok druhého gólmana v Baníku. Já jsme pak odešel do Anglie a on přišel za mnou. To jsme hrávali proti sobě. Na sklonku jeho kariéry jsem si Pavla na jeden rok vzal k sobě do West Hamu United, takže jsem ho i trénoval.
A v reprezentaci?
Tam jsme také byli společně. Jednou jsem mu dělal dvojku a jednou on mně. Takže jsme toho spolu prožili spoustu. Byli jsme velice dobří kamarádi.
Co říkáte té obrovské odezvě z Anglie na Srníčkovu nečekanou smrt?
Pavel měl v Newcastlu obrovské jméno, vlastně po celé Anglii, protože tam obešel několik klubů. Volají mi lidé z Anglie a ptají se, co se stalo, jak je to možné, zda měl nějaké zdravotní problémy. Jméno tam má. Lidé si tam fotbalu váží a obzvlášť takových lidí jako byl Pavel.
Zdá se, že tam má i větší jméno, než doma v Česku.
Každý, kdo byl v Anglii, tak v ní má větší jméno než tady, protože fotbal je tam fenomén, sport číslo jedna.
V čem byla jeho síla? Čím to, že se dokázal tak výrazně prosadit?
Z ničeho si nic moc nedělal, nebo to tak aspoň vypadalo. Byl to kliďas, a toho dokázal v brance využít. To byla jeho doména.
