Podle Jana Kašpara se často člověk k podnikání dostane tak, že ho okolnosti donutí. Stejné to bylo i u něj. Pracoval na manažerské pozici ve velké švýcarské firmě. Byl tam docela spokojený, i když, jak říká, nebylo tam možné udělat nic po svém, všechno bylo dané. “Ale spousta věcí mě bavila a nakonec i přirozená lidská pohodlnost byla asi silnější. Jenže pak nečekaně zemřel český generální ředitel a začaly změny, které mě donutily odejít,“ vypráví Jan Kašpar.
Začít podnikat můžete i vyZdarma si nechte porovnat nejvýhodnější půjčky pro začínající podnikatele. |
A tak jste se pustil do podnikání. Proč ale zrovna korkové zátky?
Nejsem typ, který by se šel přihlásit na úřad práce. Nějakou dobu předtím mě neúspěšně „lanařil“ můj budoucí portugalský společník k tomu, abychom zde založili filiálku jeho firmy na výrobu korkových zátek. A tak jsem mu zavolal. V tu chvíli mi vlastně nic jiného nezbývalo.
Nyní jste jediný majitel firmy, co se stalo?
Firma byla původně založena tak, že já jsem za její faktické vybudování v České republice a vedení dostal 20% podíl. Dohoda byla taková, že firma bude surovinu dostávat nějakou dobu od mateřské firmy v Portugalsku a splácet ji bude postupně, jak si na sebe vydělá. To bylo velkorysé.
Jenže společník byl zmatkař a v Portugalsku se dostal do velkých finančních problémů. Přišel pak za mnou s tím, že je třeba surovinu zaplatit najednou a hned. Protože jsem ale věděl, že se do problémů dostal vlastní vinou a bál jsem se, že stejný scénář se svou 80% účastí ve firmě zopakuje, raději jsem od něj jeho podíl odkoupil. Bylo to jistější.
Zátky
|
Jaké byly začátky podnikání, co bylo nejtěžší?
Snad úplně všechno, od vybavení kanceláře a výrobní haly s rozjezdem strojů až po zprovoznění a propojení počítačů. Řada lidí na podnikatele nadává, ale málokdo si uvědomuje, co všechno musí sami udělat, aby to vůbec nějak začalo fungovat.
Je to tisíc a jedna věc, které člověk nikdy nedělal a najednou dělat musí. Navíc má od počátku absolutní zodpovědnost vůči úřadům, zaměstnancům a státu. A ten je neúprosný a s ničím nepomůže. U nás se dnes bohužel pomáhá líným lidem, ti pracovití jsou tu od toho, aby ty líné živili a takzvaně „drželi hubu“.
Zvolili jste vlastní výrobu u nás a v tom jste jedineční.
Od začátku jsme zvolili jiný přístup než přelepování nálepek na kartonech, to umí každý. Bylo to také samozřejmě dáno zázemím a zkušeností zahraničního společníka, kterou jsme v začátku využili.
Výhoda výroby u nás je především ve větší flexibilnosti, rychlosti servisu, také v tom, že vás to donutí výrobku opravdu rozumět. Další nezanedbatelnou výhodou je důkladná kontrola kvality hotového výrobku, která je na jihu Evropy, odkud veškerý tento sortiment pochází, tradičně velmi slabá. Tam mají procento reklamací vysoké, my máme v podstatě nulu.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Takže na Zlínsku vlastníte továrnu, kde zpracováváte z Portugalska dovezený korek. Kolik lidí zaměstnáváte?
Zaměstnáváme 10 lidí, což není mnoho, a to mě docela těší. Lidé jsou dnes v Evropě, která je vyloženě socialistická, bohužel ten největší problém. Stroje v pracovní době nekouří, neschůzují, nestávkují a poslouchají - buď fungují, nebo ne. Když ne, tak se opraví a jedou dál, takže je to daleko jednodušší. A hlavně neumí podvádět.
Technologicky některé kroky necháváme dělat v Portugalsku, protože odpad bychom tady neuměli využít. Tam na to existuje navazující průmysl - stavebnictví, obuvnictví. Ale procesy, na kterých se dá něco zkazit, si děláme raději sami. Dovážíme surovinu, takže zákazník od nás dostává absolutně čerstvé zátky.
Zůstaneme ještě u těch zaměstnanců - je těžké najít ty správné?
Je to obrovský problém a zcela jistě nejen náš. Na naše zaměstnance si nemůžu moc stěžovat, máme malou fluktuaci a ten, kdo pochopí, že se u nás pracuje a nejen chodí do práce, se u nás nemá špatně. Své zaměstnance mám rád a mám k nim osobní vztah, pokud o to stojí.
Snažíme se lidi neměnit, ale když k tomu dojde, je to velký problém, protože většina lidí na trhu práce vůbec nechce pracovat. Chtějí jen být někde zaměstnaní a mít pravidelný příjem, ale práce je vlastně nezajímá. V jejich hodnotovém žebříčku je umístěna někde hodně vespodu. Stát tohle bohužel podporuje, samozřejmě z našich peněz, protože politici mají strach, že kdyby někoho nutili poctivě pracovat, nevolil by je.
Nakonec když vidím, jak funguje parlament nebo vláda, kde se každý jen snaží urvat a ukrást co jde, ani se těm lidem vlastně nedivím, že se chovají stejně. Jen si neuvědomují, že chovat se takto v práci je sebedestruktivní a brzdí to ve výsledku je samotné. Na úrovni politiky a státu se tohle všechno bohužel stále ještě vyplácí a asi ještě nějakou dobu vyplácet bude, ale v práci to žádný zaměstnavatel nemůže dlouho tolerovat.
Natočil jste video pro fakultu managementu Univerzity Tomáše Bati. Je i toto vaše cesta, jak hledat vhodné zaměstnance? Cílíte na mladé lidi?
Ano, chceme, aby o nás studenti věděli a aby si hned od začátku vytvořili na zaměstnání, které je bude bavit, jasný a pevný názor a šli za ním. Zaměstnáváme je na dlouhodobější stáže, ale opět pouze v případě, že se chtějí něco naučit a ne si jen udělat čárku v životopise. To je pak ztráta času, pro nás i pro ně.
Kolik uzávěrů ročně vyrobíte a do kolika zemí vyvážíte?
Zásobujeme více než 50 % našich vinařů. Vyrobíme u nás ročně až 70 milionů zátek, podle sezony a ostatních proměnlivých vlivů. Vyvážíme hodně do Polska, kde je mladý, ale velmi dynamicky se rozvíjející segment vinařů. Pak samozřejmě vozíme spoustu zátek na Slovensko, do Maďarska a čím dál více do Rakouska.
Koupíte-li si například dnes v Rakousku drahé šumivé víno, bude v něm z 99 % naše zátka, protože nic lepšího prostě na „champagne“ typ vína neexistuje a oni to dobře vědí a mají to vyzkoušené. Naše výrobky dnes najdete ve speciálních pivech uzavřených zátkou, najdete nás v lahvích s ciderem, který teď prožívá svůj čas, nebo třeba s medovinou. Na víno jde samozřejmě většina naší produkce, ale tyhle speciality děláme rádi, je to vítaná změna.
Co vám v současnosti komplikuje život, podnikání?
Celé podnikatelské prostředí nejen u nás, ale v celé Evropě, není zdravé. U nás je to dáno především nízkou úrovní práva a jeho vymahatelností, protože mnohé zákony zde byly vytvořeny buď amatéry, nebo naopak velkými odborníky tak, aby se tu dobře kradlo. A Evropa nás bohužel k ničemu pozitivnímu neinspiruje.
Může se hoditBuďte úspěšní. Nastartujte svoji kariéru na jobDNES.cz Vyberte si z aktuálních pracovních nabídek. |
Přihlásili jste se do soutěže Equa bank Rodinná firma roku 2015. Co vám účast v soutěži přinesla?
Byl to takový „hec“, ale k něčemu to určitě bylo dobré. Jednak jsme si otestovali, že nejsme tak úplně k ničemu, taky jsme tam potkali spoustu dalších rodinných firem, které mají můj velky obdiv, protože jsou větší, úspěšnější a já před nimi smekám. A taky vidíme, že v tom nejsme sami, to je velmi důležitý pocit pro jakýsi „klid v duši“. Člověk pak snáze hledá energii pro boj s byrokracií a větrnými mlýny, které se nám neustále staví do cesty.
Jaké je to pracovat s manželkou, nehádáte se?
Báli jsme se nejdřív, že si ve firmě polezeme krkem, ale není to tak, jsme tam spolu docela rádi. Děláme ve firmě každý něco úplně jiného, takže se zase tak často nevidíme a funguje to. A teď se snaží zapojit šestiletý syn, který do firmy rád chodí, pozoruje stroje a pořád se na něco vyptává. Z toho mám velkou radost.
Vaším velkým úspěchem byla mimo jiné i dohoda s francouzským výrobcem korkových zátek, který patří ke špičce na celosvětovém trhu. Jak těžké bylo domluvit se na spolupráci?
Byl to dlouhodobý proces. Je to o každodenním budování dobrého jména, které se skládá ze včasného placení faktur, rychlého, srozumitelného a čitelného jednání, spolehlivosti, kvality. Od každého kousek a hlavně vždy stejně.
Naše spolupráce s firmou DIAM Bouchage, což je dnes absolutní „mercedes“ mezi korkovými uzávěry v celosvětovém měřítku, se rodila dlouho. Popravdě, my jsme jejich nabídky dokonce dlouho odmítali, nezdálo se nám to. A byla to samozřejmě moje chyba, protože dnes jsme za tu spolupráci rádi, každý den nás to posunuje o něco dál.
Dáváme si od začátku pozor na to, abychom se nedopouštěli typických „východoevropských“ manýrů, jako je nespolehlivost a neplacení. Takže čím víc máme zahraničních partnerů, tím širší máme pozitivní reference. Dnes je to dokonce tak, že nám cizí firmy nabízejí spolupráci samy, protože vědí, že nic neriskují, že jsme spolehlivá firma, a to se dnes v Evropě cení.
Jak konkrétně vypadá spolupráce s DIAMem?
Fungujeme jako jejich „dokončující středisko“. Taková mají na různých místech světa. Jejich surovinu, kterou technologicky opravdu neumí vyrobit nikdo jiný, tady doděláváme a dodáváme pak jejich zákazníkům v okolí. Takže když například rakouský vinař objedná zátky v Paříži, ten samý den je ta objednávka u nás. My pak zátky vyrobíme a dodáme do Rakouska. Do Paříže potom naúčtujeme práci a Francouzi rakouskému zákazníkovi naúčtují zátky. Je to rychlejší, kvalitnější a ve výsledku i levnější pro zákazníky. Jde o ideální synergický vztah, kde všichni vydělají.
Jak je to s vaší konkurencí?
Naší konkurencí jsou pouze přelepovači nálepek na kartonech, jak už jsem zmínil. Takže jim nezbývá, než své importované výrobky prodávat nikoliv s akcentem na servis, znalost produktu a kvalitu, ale na základě pomluv konkurence. Zákazníci ale obecně nejsou hloupí, takže si po nějaké době udělají úsudek sami a většinou správný.
Jaký marketing jste zvolili pro to, aby se o vás vinaři dozvěděli a začali odebírat uzávěry právě od vás?
Zvolili jsme osobní styk s našimi potenciálními zákazníky. Mají tak možnost sami a hned posoudit, jestli věci rozumíme, jestli je na nás spolehnutí. Je to sice pracné, ale dlouhodobě se to vyplácí nejvíc. Zásadně nepomlouváme konkurenci, moji lidé to mají zakázané, nechceme být stejní jako „oni“. Občas používáme i nějakou pravidelnou klasickou reklamu, ale samo o sobě by to určitě nestačilo. Lidé jsou dnes reklamou překrmováni a v podstatě je to otravuje.
Jaké máte plány do budoucna a kam míříte?
Raději nikam do výšin, budeme rádi, když se nám podaří zachovat stávající stav a kvalitu našich výrobků i služeb, které se s větším či menším úspěchem snažíme každým dnem o malé kousíčky zlepšovat. A snad si toho občas i někdo všimne. Samozřejmě nějaká technologická vylepšení jsou v plánu, ale jsem příliš pověrčivý na to, abych je oznamoval předem. Všechno má svůj čas.
30. prosince 2015 |
