Srníček patřil do první vlny hráčů, kteří se po Sametové revoluci dostali do ciziny už v mladém věku. Díky mamince Bernadette, která pochází z Francie, měl i francouzský pas, takže bez potíží získal pracovní povolení a už po jedné povedené sezoně v Ostravě ho v roce 1991 mohl za 12 milionů korun vykoupit Newcastle.
Trenér Jim Smith měl zpočátku problémy s výslovností jeho příjmení, proto se českému nováčkovi v kabině začalo říkat zkratkou křestního jména: Pav. Tak ho od té doby oslovovali spoluhráči i fanoušci.
Urostlý brankář, syn bohumínského dřevorubce, si je brzo získal. Začal ještě ve druhé lize, hned při debutu vychytal nulu a vítězství 1:0. Zpočátku se pral s angličtinou, ale jak postupně zlepšoval jazykové schopnosti, dral se nahoru i v týmové hierarchii.
Časem si vydřel pozici jedničky a skvělými výkony se navždy zaryl do paměti fanoušků. V devadesátých letech se dokonce stal nejdéle sloužícím cizincem v klubu, když překonal chilské bratry George a Teda Robledovy.
Chválil ho i Gordon Banks
Nejdřív byl v roce 1993 u postupu do nejvyšší soutěže, tam pak dokonce s Newcastlem bojoval o nejvyšší příčky - dvakrát podceňovanému týmu pomohl ke druhému místu. Když fantastickým zákrokem vychytal šanci Anderse Limpara z Evertonu, legendární anglický brankář Gordon Banks mu složil poklonu: „To byl jeden z deseti nejlepších zákroků, jaké jsem v životě viděl.“
V roce 1998 přišel o místo jedničky, ale ne o popularitu u fanoušků. Pro ně byl vždy hrdinou, takže když se na sklonku kariéry v roce 2006 vrátil, tleskal mu stadion vestoje.
Mezitím si Srníček udělal dobré jméno i v Itálii, kde se mu dařilo hlavně v dresu Brescie. Na jihu Evropy seděl v jedné kabině s hvězdami: třeba Pepem Guardiolou nebo Robertem Baggiem.
„Jednou jsem si před ním zpíval písničku: U stánků na levnou krásu... Baggio poslouchal a broukal si ji se mnou,“ vzpomínal na slavného spoluhráče loni. „Ptal se, jestli má dobrý rytmus, tak jsem ho učil Stánky.“
V Itálii si Srníček zamiloval kávu, víno nebo těstoviny, ale také zažil velké problémy s fanoušky. „Jednou nám do tréninkového centra vnikli s tyčemi, bylo jich asi osmdesát. To jsem se bál. Nás byla polovina, přemýšlíte, co dělat, kdyby se něco semlelo,“ vybavil si. „Ale jinak to bylo v Brescii krásné žití, jako na zámku.“
Nepříjemnosti a neúcta, říkal Srníček o italských fanoušcích:
18. září 2014 |
Koupil dům u jezera Lago di Garda, italský způsob života mu vyhovoval. Dokonce uvažoval, že by se ve městě Desenzano s rodinou po skončení kariéry usadil natrvalo. Ale vždy dával najevo, že je hrdým Čechem a rád se vracel domů. Když získal práci ve Spartě, bylo jasné, že tím domovem pro něj bude Česko.
Málem chytal finále Eura
Během angažmá v Anglii a Itálii byl jedničkou v reprezentaci, ale památné Euro 96 ještě prožil jen jako náhradník. Rád by si zachytal před anglickými fanoušky, trenér Uhrin ale vsadil na Petra Koubu.
Ten se stal hrdinou při penaltovém rozstřelu v semifinále, ale před utkáním o zlato měl zdravotní problémy, dokonce vynechal předzápasový trénink. Chvíli to vypadalo, že by ve Wembley mohl chytat Srníček, nakonec ale mezi tyčemi zůstal Kouba. V prodloužení pustil nešťastný gól a fanoušci ještě dlouho spekulovali: Kdo ví, jestli by se Srníčkem Česko nevyhrálo...
Jako jednička prožil následující Euro v Nizozemsku a Belgii i kvalifikaci o mistrovství světa v Japonsku a Koreji. Po neúspěšné baráži už ho trenéři nepovolali, vsadili na vycházející hvězdu Petra Čecha. Ale Srníčkova klubová kariéra ještě šest let pokračovala v Itálii, Portugalsku a Anglii.
Pokud platí, že čeští brankáři mají ve světě dobré jméno, on na tom má nemalou zásluhu.
