ČERVEN: Migranti dali Evropě lekci. Když jde do tuhého, Unie se hroutí

Začátek léta v Evropě otevřel téma, které až do listopadového teroru v Paříži ovládlo novinové titulky. Po moři připlouvají tisíce člunů s migranty, stovky lidí ve vlnách umírají. Nápor přistěhovalců otestoval, jak si Evropa vede v krizových situacích. A výsledky nejsou uspokojivé.

Kolem potemnělé dálnice se míhají desítky postav. Tu a tam od krajnice přiletí klacek, kámen či dopravní zátaras. Kdykoli nás některá z překážek donutí přibrzdit, vyrojí se ze všech stran hordy černých pasažérů. Výsledek? Zničená plachta návěsu, ostrá kudla mezi nákladem, díky pohotovosti řidiče Martina Matouška však nakonec ani jediný migrant převezený do Anglie.

Právě tak vyvrcholila v úterý 16. června časně z rána má cesta kamionem do francouzského Calais (více o ni zde). A také první setkání s tlupou agresivních přistěhovalců, kterým je při cestě za lamanšský průliv všechno jedno.

Poškozené kamiony, znehodnocený náklad, ohrožení svého života a zdraví řidiče? Nevadí. Francouzská policie, která pár týdnů předtím sklidila od světa ostrou kritiku za tvrdé „vytahování“ migrantů z kamionů, teď jen tiše stála za svodidly (o kritice čtěte zde).

Súdánští běženci uprchlickém táboře „Džungle“ nedaleko Calais (červen 2015)

Dva světy na jedné skládce

O několik hodin později jsem mezi migranty vyrazil znovu. Navštívil jsem „Džungli“ - stanové město na okraji Calais, kde tehdy žily zhruba tři tisícovky lidí (reportáž zde). Jakýsi Súdánec se mi tam pokoušel prodat banán - snad drobná předzvěst dnešní situace, kdy si podnikaví obyvatelé tábora účtují i stovky eur za to, že se nechají vyfotografovat některým z mnoha novinářů.

Pomůžeme ti, ale napřed spáchej zločin

Jedním z migrantů, které jsem v Calais potkal, byl i mladý Syřan jménem Nabil Alappas. Čtenáři iDNES.cz už ho znají, jeho příběh jsem vylíčil v reportáži z Anglie.

Jeho cesta ukazuje na podivný přístup, který některé evropské země vůči uprchlíkům zaujaly.

Britská hraniční stráž Nabila mnohokrát před vjezdem do Eurotunelu vytáhla z kamionu. Během tří týdnů jich poničil desítky. Nakonec se mu podařilo přejet až do Londýna.

Ministerstvo vnitra poté dospělo k názoru, že si zaslouží pomoc - má teď azyl na pět let i pracovní povolení.

Kdyby si uprchlík neobstaral falešné doklady a neničil kamiony, nikoho by jeho osud nezajímal. Teď naopak úřady nezajímají zločiny, které cestou spáchal.

Podobné příběhy posílají migrantům jasný vzkaz: V Evropě vám pomohou, ale napřed musíte přijít až do cíle. I za cenu porušování zákonů a ničení cizího majetku.

V červnu se ještě za nic neplatilo. Lidé, kteří se ve stanech tísnili, byli rádi, že se o jejich příběhy svět pomalu začíná zajímat. Když mi nad kotlíkem se skromnou večeří vyprávěli své zážitky z domova a cesty, vracely se mi několik hodin staré vzpomínky na rozjívené migranty útočící na náš kamion. Zdálo se to jako dva zcela rozdílné světy, přitom se oba protínaly na skládce u přístavu.

Tři tisíce běženců, které v červnu obývaly Calais, byly ovšem jen začátkem hlavní fáze letošní migrační krize. Řecké ostrovy Kos a Lesbos se tou dobou před očima turistů začaly měnit z malebných letovisek na uprchlické tábory (psali jsme zde). Egejské moře denně přeplouvaly tisíce mužů, žen i dětí z Blízkého východu a bezradné úřady je „odklízely“ všude, kam se dalo - na tribuny stadionů i do útrob zaoceánských lodí, které je pak odvážely na pevninu.

Cesta přes Itálii se kvůli kontrolám ve vlacích i autobusech poněkud zadrhla, překvapení migranti uvázli pod Alpami (čtěte Kdo má tmavou pleť, musí z vlaku ven). Naopak Řekové na jakékoli kontroly a registraci žadatelů o azyl rezignovali a nechali migranty procházet dál do Evropy - hlavně do Německa, kam jich během roku dorazil milion.

Evropě došel dech, nezvládla plnit vlastní pravidla

Propracovaná evropská azylová pravidla v čele s takzvaným Dublinem, který zodpovědné státy nezvládaly dodržovat, se pod náporem běženců postupně zhroutila jako domino (o hroutící se Evropě jsme psali zde). Evropská unie zahájila nekonečnou sérii summitů o povinných kvótách, které odhalily její nepružnost - než úředníci rozkreslili a státníci projednali rozdělení masy migrantů, v Evropě jich bylo o řád víc.

Německá kancléřka Angela Merkelová neztrácela optimismus. Zatímco se školní tělocvičny napříč zemí během letních prázdnin měnily v provizorní ubytovny, kterými bez vyhlídek na brzkou změnu zůstávají i po půl roce, nepřestávala opakovat, že válečné uprchlíky - zejména ty ze Sýrie - je třeba přijmout. Vysloužila si za to potlesk i pískot (najdete zde).

Červen 2015 dávno skončil. Uprchlická krize, která se na přelomu letošního jara a léta začala pravidelně objevovat na hlavních stránkách deníků i zpravodajských serverů, ovšem ani zdaleka ne. Rok 2016 bude pro Evropu klíčový: Ukáže, zda Brusel masivní přistěhovalecká vlna pouze krátkodobě zaskočila a po zimě už si bude ve svých krocích jistější, nebo se pod náporem migrantů bude dál hroutit - tak jako dublinská azylová pravidla.

Migranti jsou pro nás poslové špatných zpráv, řekl kolegům z magazínu Technet.cz v exkluzivním rozhovoru slavný sociolog Zygmunt Bauman:

26. srpna 2015