Ten muž jménem Enzo si ve 49 letech právě splnil sen a zároveň založil jednu z nejuctívanějších automobilek světa. Před 70 lety se startem modelu 125 S narodilo Ferrari.
Vlastní stáj
Enzo Ferrari ve své závodní kariéře zrovna díru do světa neudělal, jako geniální stratég a šéf svého týmu Scuderia Ferrari ovšem exceloval. Ve třicátých letech to byly Alfy Romeo v barvách Ferrariho stáje, které kralovaly. Ferrari, ale chtěl stavět stroje vlastního jména.
V září 1939 se s Alfou rozešel, podle dohody, které se dnes říká konkurenční doložka, ovšem nesměl v následujících čtyřech letech používat své jméno v souvislosti s automobilovým závoděním.
Enzo ovšem nezahalí, zakládá značku Auto Avio Construzioni, která postavila dva závodní speciály na základech Fiatu 508C. Válka ale závodním ambicím vystavila stopku a Ferrariho továrna vyrábí pro armádu.
Už tehdy sídlí v Maranellu, despotický a umanutý Ferrari je totiž taky trochu paranoidní. Město nedaleko Modeny si zvolí za sídlo prý proto, že do něj nevedou koleje. Ferrari totiž říká, že se letci při náletech orientují podle kolejí, které obvykle vedou do provozů na výrobu zbraní. Enzovi se to ovšem zrovna nepotvrdilo - v letech 1944 a 45 ústředí jeho firmy dvakrát vybombardovali.
To nedostrojené auto, které právě nastartoval, má v útrobách dvanáctiválec objemu 1,5 litru, jehož autorem je geniální motorář Alfy Romeo Gioacchino Colombo.
Šéf firmy jménem Auto Costruzioni Ferrari (roku 1960 ji přejmenuje na Sefac - Società esercizio fabbriche automobili e corse, a pět let nato konečně na Ferrari), nechá chvíli zahřát motor a vyrazí ze dvora na krátké testovací kolečko, občas to prý rozpálí až na stopadesátku (připomínáme, píše se rok 1947!).
Stavěli ho velikáni
Model jménem 125 S, který je prvním modelem nové značky, má za sebou první test. Prvního praferrari vznikly jen dva kusy. Geniální hlavy, kterými se Ferrari obklopil, ho vytvořily za rok a půl. Colombo na motoru začíná pracovat v srpnu 1945 ve svém milánském domě, 5. června 1946 je u firmy Gilco hotový rám a 5. srpna motor. To už na něm s Colombem pracuje Giuseppe Busso, zbožštělý motorář, k jehož šestiválci pro Alfu Romeo se milovníci italských aut modlí.
Sedmdesát koní ukrytých v novém motoru začínají na testovací stolici drezůrovat 26. září. Luigi Bazzi z něj laborováním s časováním a dodávkou paliva nakonec vyždímá 118.
Ferrari rozhodne, že objem jednotlivých válců dá jméno celému autu. Písmeno, které následuje, odkazuje na jeho zaměření: S znamená Sport, C znamená Corsa (závod), GP je pro Grand Prix.
Famózní start
Ferrari rozhoduje o stavbě druhého šasi a nasmlouvává si místního téměř neznámého řemeslníka Giuseppeho Peirettiho, aby postavil otevřenou karoserii, které se v Itálii tradičně říká „barchetta“ (italsky loďka). Pro Enza je totiž „obal“ jen nutná povinnost. Kryt na to, co je pro něj nejdůležitější - šasi a především motor.
Ferrari chce svůj stroj samozřejmě postavit na start závodu. Sportovním ředitelem stáje se stává Federico Giberti. Prvním továrním pilotem se stane Franco Cortese, ročník 1903, není to hvězda, ale je spolehlivý a loajální. Debut si Ferrari ve verzi 125 SD odbyde 11. května na okruhu v Piacenze. 20. května vyhraje ve velké ceně Říma.
V prvním roce postaví automobilka tři vozy, které se zúčastní 14 závodů, ze kterých si odvezou sedm vítězství, ať už absolutních, nebo ve třídě. To už za volant usedá slavný Tazio Nuvolari. Na hvězdnou kariéru je zaděláno.
