RECENZE: Mario & Luigi Paper Jam je vstupenka do světa her od Nintenda

Ačkoliv se v Mario & Luigi: Paper Jam nápaditě prolínají dva světy, v jádru je to i nadále mix hry na hrdiny, akce a hopsačky. A hodně povedený.

V nejnovějším dobrodružství se neobjevují ani noví hrdinové, ani padouši. Když si k tomu připočteme i možnost hrát v jednoduchém režimu, je to ideální vstupenka pro ty, kteří by se do Houbového království rádi podívali, ale obávají se, že by je z herních reálií rozbolela hlava. Ale myslím, že i stávající fandové se budou cítit jako doma (byť se pár věcí změnilo).

Zápletka příběhu, v němž se prolínají dva světy, není špatná. Strašpytel Luigi shodí z police knihu, z níž do celého království vylétávají papírové verze všech postav. Což mimo jiné znamená, že zlý želvák Bowser nekuje plány sám, ale k ruce má i své papírové já. Na druhou stranu ani bráchové Mario a Luigi nejsou na záchranu království sami, tým brzy rozšíří papírová verze Maria.

Mario & Luigi: Paper Jam

Herní náplň je klasická a lineární: touláte se herním světem, hopsáte, řešíte hádanky a samozřejmě bojujete. Prolnutí 3D a 2D světa se přitom stává terčem mnoha vtípků.

Víte, že...

• Ve hře nejsou žádné nové postavy
• První, za koho hráč hraje, je Luigi
• Lze hrát i v jednoduchém režimu
• Bitva s finálním bossem je rozdělena na dvě části
• Hra podporuje figurky Amiibo

Například když vás papírový Goomba prosí, abyste mu ukázali, jak se dostat ve vězení z cely. Papírový Mario mu předvede, že se stačí otočit a skrze mříže prostoupit bokem. Jasně, není to nic, z čeho byste se za břicho popadali, ale určitě se alespoň ušklíbnete. A takových momentů, nebo alespoň slovních narážek, je hra plná.

Co se týče ovládání, po herním světě se hrdinové pohybují spolu, každý však má vlastní tlačítko (A,B,Y). V kombinaci s tlačítkem X se pak používají různé dovednosti, například rozbití šutráku obřím kladivem. Ačkoliv hra na začátku působí až primitivně, nenechte se zmást. Trio totiž objevuje nové dovednosti, útoky či bitevní karty hodně pozvolna. Postupné dávkování obsahu je parádní. Tím, že hra překvapuje vždy něčím alespoň malinko novým, se jí daří dlouho odkládat nudu pramenící ze stereotypu.

Tři jsou lepší než dva

Jádrem hry jsou tahové souboje, ve kterých se ovšem neobejdete bez pohotových reakcí. Základní arzenál opět čítá skok na hlavu a ránu kladivem, oboje vyžaduje stisk tlačítka ve správný okamžik. Pokud stisknete při ráně kladivem tlačítko pozdě, zůstane vám v ruce jen topůrko, které moc paseky nenadělá. Předčasné stisknutí naopak znamená slabší úder. Speciální útoky hra opět pojímá jako akční minihry, kdy bráchové spolupracují.

Mario & Luigi: Paper Jam

Co se papírového Maria týče, asi nejzajímavější je jeho schopnost bojovat až v šesti kopiích. To se hodí například při bitkách s větším počtem nepřátel, protože šest ran kladivem není od věci. Stačí však schytat zásah a kopie je pryč. Specialitou je potom útok celého tria, obdoba útoku obou bráchů, kdy se nepřátelé promění v papír a následuje některá minihra. Časem vypozorujete, které útoky se hodí na co. Skákat například na nepřátele s ostny není dobrý nápad.

Minimálně stejně důležitá je i aktivní obrana. Nepřátelské útoky lze odrážet, vyhýbat se jim, případně i vracet, a způsobit tak nepřátelům zranění v jejich kole. Píšu sice lze, faktem spíš je, že je to nutnost. A není to úplně snadné. Útoky jsou totiž mnohdy nepředvídatelné, zareagovat tak musíte až v posledních okamžicích. Zapnout si lze usnadnění v podobě zaměřovacího kříže. Nemusíte pak přímo sledovat, na koho nepřátelé koukají (= chtějí na něj zaútočit).

vtipná japonská televizní reklama na hru

18. listopadu 2015

Taktiku prohlubují bitevní karty. Co umí? Namátkou: zvýší zisk zkušeností, sílu útoku, iniciativu či oživí padlého hrdinu. Každé seslání stojí určitý počet hvězd, které se získávají průběžně v bitvě. Důležité je, že balíček deseti karet si sestavíte sami. Kromě lepší výbavy se tak snažíte získávat lepší a lepší karty. V bitvě však lze naráz otočit pouze tří karty. Další drobností jsou perky jednou za několik úrovní.

Aby toho nebylo málo, hra podporuje figurky Amiibo. Stačí jedna, ideální jsou dvě. Funguje to jednoduše: jednou během bitvy přiložíte figurku k 3DS (komunikuje přes NFC), čímž se otevře sada speciálních karet, které vám malinko pomohou. Například zraní nepřátele, zvýší šanci na kritický zásah či zisk mincí. Nejsou samozřejmě tak silné jako klasické bitevní karty, nebo jinak, nejsou potřeba vůbec. Na druhou stranu proč je nevyužít, když je to celkem zábava. Lze oprávněně namítnout, že tvůrci tímto „nenásilně“ tlačí hráče k nákupu figurky. Praktický problém však vidím v tom, že doma je to fuk, ale ven spolu s 3DS figurku netahám.

Mario & Luigi: Paper Jam

Za zmínku ještě stojí „papercraft battles“, tedy bitvy, v nichž se utká například obří papírový Luigi s obřím papírovým Kamekem. Je to skvělé rozptýlení, stejně jako náročné bitvy s bossy. Mario & Luigi: Paper Jam se zkrátka povedl. Boduje zábavnými souboji, vtipnými dialogy a nudu odkládá neustálým přísunem nového obsahu. Ke všem stěžejním soubojům se přitom můžete kdykoliv znovu vrátit. Únava se nakonec dostavuje z některých se opakujících misí a částečně i z prostředí, které se okouká. Za to však může nadprůměrná herní doba.