Nejprve malá reminiscence. Prosinec 2014, vytrvalostní závod v Östersundu. Gabriela Soukalová v něm končí na 62. místě! Trápí se, je bez motivace, bez energie, zavařená.
O rok později. Jiná žena. Veselá a rozverná. Biatlon ji baví. „Dobrou náladu mám permanentně,“ říká v Östersundu. „I když sport je tím posledním, nad čím dumám. Ale tak už to mám delší dobu.“
O čem tedy přemýšlí nejvíc?
„O dobrém jídle. Sladké vede.“
Podle sladkostí rozlišuje i jednotlivá dějství Světového poháru.
1. kolo v Östersundu. „Zdejší skvělé koláčky jsou moc nebezpečné.“
2. kolo v Hochfilzenu: „Vynikající Mozartovy koule.“
3. kolo v Pokljuce: „Na výborné palačinky ve Sporthotelu se už těším.“
Nyní z jídelen ke šperkům. Víte, proč v neděli běžela ve štafetě chvíli i na první příčce? „Abych zviditelnila nové náušnice,“ vtipkuje.
Všechno bolí. Pořád
Dobře, teď už vážně. Stav mysli slečny Soukalové je zkraje zimy aspoň o 300 procent lepší než loni. A co se týče stavu těla... „To teprve uvidíme. Do poslední chvíle jsme dělali silovou přípravu. První závody jedeme z tréninkového zatížení. Muselo to tak být. Z toho, co jsme natrénovali, bychom teď měli při závodech žít až do Vánoc.“
V neděli uháněla v popředí s Norkou Tiril Eckhoffovou a myslela si: Tiril letí jako motorová myš. Že s ní držela krok, byla dobrá zpráva. „Přitom na ledovaté trati mi to smekalo, bylo to svalově náročné.“
Stehna ji potom pořádně bolela. Nejen večer po závodě. „Bolí mě furt. Všechno. Celé tělo. Jsem už střední generace,“ zasměje se. „Ale stejně se tím bavím.“
Jen na střelnici se baví méně. Štafetové dobíjení 0 + 2 ještě ušlo. „Jenže v přípravě jsem měla střelbu nejistou. Připadalo mi, že tak blbou jsem ji dávno neměla.“
Nevyzpytatelný vítr je občas tak silný, že čeští trenéři na Facebooku hlásí: „Když si vyběhnete na vyhlídkovou plošinu nad arénou, máte solidní šanci, že vás to odtud sfoukne až někam k polárnímu kruhu.“
Nezbývá než doufat, že na střelnici dorazí v ten správný (klidný) čas. Navzdory svému současnému období permanentního smíchu míní Soukalová před startem vytrvalostního závodu (začátek v 17.15) přece jen zvážnět. „Jakmile se před závodem moc směju, není to dobré. Radši se snažím soustředit. Přijdu na start, pokud možno včas, a pojedu.“
Chci skončit lépe než 62.
Cíle si vytyčovat nemíní. Vlastně jeden ano: „Chci v Östersundu překonat loňský výsledek.“
Což neznamená, že skončí padesátá a pronese: Super, povedlo se.
„Ale radši od sebe nic velkého neočekávám. Protože když od sebe něco čekám, vždycky to zkazím.“
Soukalová se bavila i při letní přípravě:
21. července 2015 |
