„Kluci se mi smějí, ale mě to baví,“ říkal 23letý stoper Sparty poté, co hlavou trefil výhru 1:0 nad řeckým Asterasem Tripolis v Evropské lize. „Už to ke mně patří. Je to takový můj symbol a tradice.“
Takže oslavu měnit nebudete?
Byl bych rád, kdyby mých gólů ještě přibylo a já Běžce opakoval častěji. Vždycky si to užívám, přece jen nedávám tolik gólů jako Lafata.
Jak vysoko řadíte tenhle gól?
Pořád mám v hlavě derby se Slavií, kdy jsem dal na 2:1 v předposlední minutě. To je nejvíc, ale góly proti APOEL Nikósii, a teď proti Asterasu, byly důležité. A tenhle je navíc postupový.
Postup jste uhráli kolo před koncem skupiny. Věřili jste v něco podobného po losu?
To jsme opravdu nečekali. Podstatné bylo, že jsme uhráli dvě remízy se Schalke. Jinak bychom o postup hráli až do konce s Nikósií, tak jako před rokem v Bernu...
Je to i s ohledem na konec podzimu velká úleva?
S hvizdem to z nás spadlo, toho tlaku si byl každý vědomý. Zmákli jsme to, já dal gól. Krása.
Tušili jste, jak hraje Schalke?
Vůbec, dozvěděli jsme se to až od hlasatele na stadionu. Super pocit. Ale měli jsme vyhrát větším rozdílem, chyběl druhý gól, kterým bychom se zklidnili. Závěr zápasu jsme si mohli užít úplně jinak.
Posledních deset minut jste hráli bez vyloučeného Krejčího a byly to docela nervy, že?
To byly, ale semkli jsme se. V takových situacích každý bojuje o kus víc, podvědomí pracuje. Pár závarů tam sice bylo, ale k vyložené šanci se Asteras nedostal. Stejně jako celý zápas, tedy kromě té tyčky na začátku. To jsme měli štěstí.
