„Hodinář vnímá pomíjivost lidského života daleko silněji než kdokoliv jiný,“ říká renovátor a údržbář mnoha věžních hodin v České republice.
Klasické pendlovky, kukačky či náramkové hodinky slouží člověku nanejvýš pár let a pak se stanou nepotřebnými. Lidé se jich zbavují z nejrůznějších důvodů - přestanou ukazovat správný čas nebo jednoduše vyjdou z módy.
Hodinář Jan Kopřiva podobné hodiny taky dříve opravoval. Dal se však na dráhu pro hodináře mnohem zajímavější. Opravuje a udržuje v chodu hodinové stroje ve věžích radnic a kostelů.
„Práci beru jako poslání, částečně jako koníčka. Je pro mě vždycky zajímavější opravovat ručně kovaný stroj, jehož stáří je mnohdy 150 až 200 let, než novodobé hodiny, které ještě před nedávnem tikaly. Čím starší stroj, tím lepší. Domů si ho mnohdy dovezu jako hromádku šrotu a postupně pozoruji, že se z té hromádky něco rodí. O to větší radost pak člověk má, když se podaří je rozběhnout,“ říká hodinář Jan Kopřiva z Vyškova, který se hodinaření věnuje pětatřicet let.
Renovaci takového stroje, jaký před nedávnem rozpohyboval ve věži Staré radnice ve Svitavách, bere jako rutinu, protože pracoval v továrně, která stejné stroje vyráběla. „Znám je nazpaměť. Opravě jsem dal měsíc čistého času. Nejhorší na obnově starých hodin není ani tak jejich rozpohybování, které je hlavně otázkou promazání, jako spíše obnova opotřebovaných částí,“ líčí Kopřiva.
Nikdy však nenarazil na hodinový stroj, se kterým by si nevěděl rady. V Třebíči třeba pracoval na opravě jednoho z největších ciferníků v Evropě, který má v průměru 5,5 metrů. Spravit se podle hodináře, který čas od času kromě hodin restauruje technické památky, parní stroje i mechanismy větrných mlýnů, dá všechno. Na druhou stranu právě hodinář první odnáší zpožďování hodin nebo i to, když se stroj zničehonic zastaví.
„Lidé si dnes věžních hodin moc nevšímají. Každý u sebe nějaké ty hodinky nebo mobil má, ale jakmile se hodiny zastaví, hned je zle. Chodí po radnicích a urgují nápravu. Je to mechanika a u té člověk nikdy neví. Hodiny jsou zkrátka středem pozornosti, i když dnes už to není takové jako kdysi, kdy hodinky nebyly takovým standardem. Každopádně je lepší, když jdou hodiny o několik vteřin dopředu, než když se zpožďují. Lidé tolik nenadávají,“ uvádí Kopřiva zkušenosti z praxe.
