Zakladatel a stále významný spolumajitel internetového obchodu Amazon Jeff Bezos sice některé sklady se zbožím otevřel veřejnosti, ale pokud nemusí, raději zřejmě pracuje za zavřenými dveřmi. Tak tomu je alespoň v případě jeho „srdcového“ projektu, kterým je malá společnost Blue Origin vyvíjející raketové nosiče.
Relativně málo známá a velmi nenápadná firma funguje už 15 let, od roku 2000, sídlí na Bezosově ohromném texaském ranči s připojeným soukromým kosmodromem (jinak se to nazvat nedá) a dlouhodobě vyvíjí koncept vícenásobně použitelného kosmického dopravního prostředku. V podstatě se má jednat o raketu, která by vertikálně vzlétla, vynesla svůj náklad a poté znovu vertikálně přistála hlavně s pomocí svých raketových motorů.
Každému je asi jasné, že jde o velmi nadějný krok směrem k vícenásobně použitelným raketám, které by mohly zajímavě zlevnit dopravu na oběžnou dráhu. Raketové palivo je velmi levné, alespoň tedy ve srovnání se stavbou samotných raket - náklady na něj tvoří jen procenta z celkové ceny startů. Ve skutečnosti sice úspory z různých důvodů nebudou tak dramatické, ale opakovaně použitelné raketové stupně, které by měly po použití přistát a nechat se znovu použít, jsou dnes považovány za jeden z nejnadějnějších způsobů, jak dosáhnout většího zlevnění vesmírného cestování. Zcela nové typy pohonů jsou v nedohlednu a chemické motory radikálně účinnější být nemohou.
Umí překvapit
Společnost Blue Origin je na informace o svých úspěších skoupá, ale bylo jasné, že vývoj pokračuje a společnost uskutečnila už celou řadu zkoušek různých demonstračních a prototypových strojů (včetně alespoň jedné havárie ve vzduchu). Jak je ale jejím zvykem, tiskové prohlášení z letošního 23. listopadu přišlo zcela nečekaně: Blue Origin je prvním týmem, který dokázal dostat raketový nosič s nákladem za hranici vesmíru sto kilometrů nad zemí a pak ho nechat bez poškození přistát znovu do vertikální polohy na určeném místě.
Jeff Bezos to (znovu zcela netradičně) dal světu na vědomí ve svém vůbec prvním tweetu:
The rarest of beasts - a used rocket. Controlled landing not easy, but done right, can look easy. Check out video: https://t.co/9OypFoxZk3
Řekněme ovšem rovnou, že parametry letu byly zvoleny tak, aby se Blue Origin mohl pochlubit rekordem a přitom si nekladl zbytečně vysoké cíle (i když podle toho, co je známo o Bezosovi, jeho konečné cíle malé asi nebudou). Stroj nazvaný New Shepard (pocta prvnímu americkému kosmonautovi Alan Shepardovi) vynesl maketu kabiny pro posádku do výšky 100 535 metrů, tedy jen pár set metrů nad mezinárodně uznávanou, ale zcela umělou hranici vesmíru ve výšce sto kilometrů. Ve vzduchu tedy stroj strávil jen pár minut a dosáhl přitom maximální rychlosti „jen“ 3,72 Machu.
Zatímco náklad - tedy maketa modulu pro posádku - se k zemi snesl na padácích, samotný raketový stupeň pokračoval k zemi volným pádem. Pomocí aerodynamických brzd se zpomalil na rychlost zhruba 620 kilometrů za hodinu ve výšce 1492 metrů. V tu chvíli se sepnuly motory, které stupeň zpomalily postupně na přistávací rychlost sedm kilometrů za hodinu. Tou pak stupeň sestoupil posledních 30 metrů.
Nedá se zpochybňovat, že Blue Origin zvládla poměrně obtížný úkol, ale její stroj má k prakticky použitelnému nosiči na oběžnou dráhu dosti daleko. Je to jen malý stroj s jediným raketovým stupněm určený v podstatě jen na turistické výlety za oficiální hranici vesmíru - podobně asi jako známější stroj společnosti Virgin Galactic, jejíž stroj letos v létě havaroval.
To je příliš málo, než aby vynesené objekty oběhly Zemi. Jiné než turistické využití stroje je tedy velmi nepravděpodobné. Satelity se obvykle dopravují mnohem výše (i ISS ve zhruba 400 kilometrech je velmi nízko), v krajních případech až do výšek kolem 36 tisíc kilometrů (třeba telekomunikační satelity na geostacionární dráze). A to malá Bezosova raketa rozhodně nezvládne. To také na Twitteru hned dal všem vědět (tedy po předchozí gratulaci) i majitel konkurenční firmy SpaceX, Elon Musk:
Getting to space needs ~Mach 3, but GTO orbit requires ~Mach 30. The energy needed is the square, i.e. 9 units for space and 900 for orbit.
Upozorňuje na to, že energie nutná k vynesení na vysokou oběžnou dráhu se zvyšuje s druhou mocninu rychlosti. V podstatě říká, že k dosažení geostacionární dráhy v 36 tisících kilometrech je zapotřebí stokrát více energie než k dosažení dráhy suborbitální, po které se pohyboval New Shepard (mimochodem astronaut Shepard při svém prvním letu uskutečnil právě podobný suborbitální let jako New Shepard, při kterém ani neobletěl celou zem, jen se dostal nad sto kilometrů).
Musk se do diskuse pustil nejen proto, že je na Twitteru proslule aktivní. Firma SpaceX, které šéfuje, se také pokouší o řízené vertikální přistání motorového stupně a zatím třikrát neuspěla. Na rozdíl od Blue Origin už funguje jako dopravní společnost, vozí na oběžnou dráhu satelity či náklad pro ISS. Vertikální přistání předvedla už se svým demonstračním strojem Grasshopper, ale v současné době se ho snaží už zvládnout s prvním stupněm své skutečně dopravní rakety Falcon. Muskův tým se tak musí potýkat s mnohem většími hmotnostmi a rychlostmi a její úkol je tedy nepochybně náročnější - navíc ještě o to, že Falcon má přistávat na plovoucí mořskou plošinu. Případný úspěch SpaceX by tedy měl alespoň v krátkodobém měřítku na kosmonautiku určitě podstatně větší prakticky dopad než zajímavý a nečekaný výkon tichých pracantů z Texasu.
Událost ovšem dokládá, že Blue Origin si postupně získává pozornost a také úspěchy. Tím největším je zakázka na výrobu raketových motorů BE-4 vlastní konstrukce, které má firma dodávat pro americké rakety Atlas V (ty zatím používají ruské RD-180, ale to je problematické partnerství - třeba proto, že Atlasy pracují i pro americké ozbrojené síly). Což asi není špatně, kosmické dopravě jako celku konkurence navíc nejspíše neublíží.
Informace: V článku jsme opravili nepřesné datum založení Blue Origin a výšku geostacionární dráhy.
