Reflexní vesta, vysílačka, ale také pouta nebo obušek. Nic z toho nesmí chybět Petru Torákovi ani jeho kolegům, než vyrazí mezi drobné cihlové domky v ulicích města Peterborough na východě Anglie. Společně s hasiči a radničními úředníky klepou na každé dveře ve vytipovaných oblastech a čekají, zda někdo otevře.
„Dobré ráno, není se čeho bát,“ spustí policista pokaždé, když se pohne klika a z předsíně vystrčí hlavu postava v pyžamu, trenkách, šatech nebo nikábu. Kdo by se divil - typická helma britských strážníků není právě něco, co by místní při pohledu z dveřního kukátka během pošmourného dopoledne uklidnilo.
Hemžení policejních uniforem neuniká ani pozornosti náhodných kolemjdoucích. Odpověď na zvídavé otázky, co se to v okolí děje, je snadná: radnice v Peterborough vyhlásila „akční týden“ a zjišťuje, co by mohly úřady pro své občany udělat.
Petr Torák a jeho kolegové v rámci „akčního týdne“ navštěvují obyvatele Peterborough a ptají se, co by se dalo ve městě zlepšit.
Na páteční pochůzku Petr Torák vyrazil společně se svým stálým „partákem“ - litevským kolegou Aivarasem.
Drogy, vloupání, odpadky. Úřady se ptají, co trápí čtvrť
„Snažíme se mluvit s lidmi v té oblasti a ptáme se jich, co by se dalo zlepšit,“ líčí policista. Pracovníci radnice díky tomu odhalují černé skládky, hasiči zase mapují rizika spojená s požáry. Policisté od obyvatel sbírají informace o široké škále zločinů a přestupků, které pak v policejních svodkách vyplní univerzální kapitolu o „antisociálním chování“.
Britské zákony tak označují třeba popíjení na ulici, vandalismus včetně řádění sprejerů, žebrání nebo obtěžování sousedů hlukem. Peterborough trápí také drogoví dealeři.
Nejdelší debatu měl Torák s dvojicí sousedek, které si svorně stěžovaly na častá vloupání. Ukázaly dokonce na konkrétní trasu, kudy zloději chodí. „Prosí nás, jestli by tam město nemohlo vybudovat nějaký plot,“ hlásí policista svým kolegům cestou do komunitního centra, kam se mezi pochůzkami chodí na chvíli zahřát, dát si kávu a zjistit, co se od občanů dozvěděli kolegové.
„Lidé se nám svěřují často - třeba právě o problémech s drogami,“ odpovídá Torák na otázku, zda se obyvatelé Peterborough nezdráhají s policisty mluvit. Dotaz na ochotu místních bavit se na zápraží svého domu s policistou padl zejména proto, že asi polovina dveří, na které zaklepal, zůstala zavřená.
Bývalou „rozptylovací zónou“ azylantů zní 120 jazyků
Těžko to ovšem přisuzovat neochotě místních bavit se s policií - byli zkrátka v práci. Peterborough v minulých letech proslulo širokou nabídkou pracovních míst vhodných i pro ty, kteří angličtinou příliš nevládnou. Město od devadesátých let tak přitahuje migranty z různých koutů světa, od střední a východní Evropy až po Pákistán a další asijské země.
V roce 2001 bylo Peterborough navíc oficiálně prohlášeno takzvanou „dispersal area“ - v doslovném překladu rozptylovací zónou. Znamená to, že město o velikosti Plzně bylo jedním z několika míst ve Velké Británii, mezi která úřady rozdělovaly všechny žadatele o azyl.
Během jediné dekády se populace rozrostla o více než 16 procent - před vyhlášením „rozptylovací zóny“ v roce 2001 tu žilo 156 tisíc lidí, o deset let později už přes 183 tisíc.
Petr Torák do policejních řad „naverboval“ také Danu Ghosh. I ona je Romka, která do Peterborough přišla z Česka.
Muslim na Mikuláše nepřijde, ale baví se i s Čechy
„Jen v mém okrsku se mluví více než 120 jazyky,“ líčí Torák, který jich sám ovládá hned pět - češtinu, angličtinu, polštinu, portugalštinu a částečně i ruštinu. Během služby často použije všechny.
Torák trhal růže na poli, teď odhaluje vykořisťovatelePetr Torák chtěl být policistou odjakživa, po odchodu z Česka v roce 1999 se však svého snu musel na čas vzdát. „Začínal jsem vlastně jako vykořisťovaný dělník, trhal jsem na poli růže za méně než minimální mzdu,“ vzpomíná. Jako státní policista teď odhaluje obchodníky s lidmi - kromě prostituce bojuje právě proti vykořisťování přistěhovalců. Po službě pořádá v Peterborough akce pro Čechy a Slováky, chystá i komunitní rádio. Britská královna Alžběta II. jej za to na podzim ocenila prestižním řádem Britského impéria. |
Lidé nejrůznějších národností i vyznání se mísí hlavně na rušné Lincolnově třídě, kde bez problému koupíte české potraviny, zajdete si na kebab či posedíte v portugalské kavárně.
Jednotlivé přistěhovalecké komunity spolu prý komunikují spíše jen „v rámci nutnosti“ - například nájemníci z východní Evropy zkrátka musí dobře vycházet s Pákistánci, kteří vlastní velkou část domů v přistěhovaleckých čtvrtích.
Nestává se však, že by muslimové dorazili třeba na ples či dokonce mikulášský večírek, který pro své krajany pořádají Češi a Slováci.
„Občas se samozřejmě stává, že se tu popere třeba Pákistánec s Kurdem. Jsou to ovšem vždycky jen osobní spory, nepřelévají se sem třeba válečné konflikty z jejich domovů,“ popisuje policista soužití kultur v Peterborough. Bez problémů se podle něj snáší třeba místní židovská obec s provozovateli a zákazníky muslimského obchodu, který sídlí hned vedle.
To, že městem nezmítají žádné násilnosti mezi znesvářenými kulturami koneckonců dokazuje i Torákova odpověď na dotaz, jak často ve službě vytahuje již v úvodu zmíněný obušek. „Od nástupu v roce 2006 jsem ho nepotřeboval ani jednou,“ hlásí.
Pouta naopak během svých výjezdových služeb používal několikrát denně - policejní mapy s přehledem nahlášených zločinů v Peterborough rozhodně nezejí prázdnotou.
