Technici ze Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) vyrazili s jedinečným zařízením na osmikilometrový úsek dvoukolejky mezi Stéblovou a Opatovicemi nad Labem ve středu a ve čtvrtek a celkem provedli deset měřících jízd.
„Jízdy probíhaly v rámci technicko-bezpečnostní zkoušky. Začalo se ve středu jízdami při rychlosti 50 km/h, kdy prověříme geometrické parametry trati. Přitom zjistíme, zda odpovídají projektu a jestli na nich nejsou nějaké závady, které by bránily provozu,“ říká náměstek ředitele Úseku elektrotechniky a energetiky SŽDC Milan Rath.
Zjištěné hodnoty se následně kontrolují i při maximální plánované rychlosti, která by mohla v případě zdařilých testů být od počátku prosince zvýšená až na 160 kilometrů za hodinu.
„V obloucích se například ověřuje, zda nedochází k posunu drátů mimo sběrač, kdy by mohlo dojít k nehodě či poškození,“ doplňuje Rath. Sleduje se ovšem i možné překážky v podobě větví stromů v blízkosti tratě.
Ve čtvrtek se pak jízdy zaměřily na prověrku dynamických parametrů, kdy se testovala spolupráce sběrače na lokomotivě s trakčním vedením. Měří se například přítlačná síla. Poté se data vyhodnotí a ověří se, zda výsledky odpovídají předepsaným normám. Vše podstatné se odehrává v prosklené vrchní části, kde jsou křesla pro dva odborníky, kteří ovládají a sledují zařízení v „kukani“.
„To je lidové označení, ale oficiálně je to prohlížecí kopule. Posádku na měření tvoří minimálně čtyři pracovníci. Vedoucí sedí u zařízení ve spodní části, řídí měření a vzájemně spolupracuje se zbytkem,“ popisuje Rath.
Sbírat hodnoty začne vůz automaticky při výjezdu na prvním stožáru. Spustí se tak software, který data ihned přenáší do počítačů. Pravidelná měření nutná pro údržbu vedení se na tratích do 100 km/h provádí jednou ročně. Nad tuto rychlost se měří dvakrát ročně.
Technici jezdí měřit i do zahraničí
Vůz, který je jediný v republice a běžně je umístěn v Bohumíně, ověřuje vedení na elektrifikovných tratích po celé zemi už od roku 1992. Vyráží však i za hranice.
„Máme celé Slovensko. Byli jsme i v Bulharsku a v plánu je příští rok i Maďarsko,“ vyjmenovává Rath. Není proto divu, že ve vagonu jsou prostory pro spánek a vaření. Ročně s ním technici najezdí v součtu téměř 25 tisíc kilometrů.
Za lokomotivou bylo kromě samotného šedočerveného vozu přistaveno dalších šest moderních vagonů Českých drah.
„Je to mu tak vždy z důvodu, abychom měřili jen to, co máme, a výsledky nebyly ovlivněné sběračem tažného vozidla, které je před námi. Pokud bychom měli dieslové lokomotivy, tak u nich bychom vagony nepotřebovali, jelikož by nic vedení neovlivňovalo. Máme spočítané, že šest vozů je dostatečných i s rezervou,“ dodal Rath.
