Agresivita skupiny odpůrců prezidenta má vzestupnou tendenci, soudí mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.

Agresivita skupiny odpůrců prezidenta má vzestupnou tendenci, soudí mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. | foto:  David Neff, MAFRA

Prezident nikoho z pódia neodstrčí, hájí Ovčáček projev „u Konvičky“

  • 1952
Vulgarismy z úst stoupenců Miloše Zemana jsou projevem obrany, zatímco u jeho odpůrců jsou projevem rostoucí agresivity. Dotyční vědí, o kom se mluví, když prezident v úterý na Albertově hovořil o názorových vůdcích, uvedl v e-mailovém rozhovoru pro iDNES.cz mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.

Pan prezident na Albertově řekl, že „je zapotřebí tolerance vůči odlišným názorům, že každý má právo ve společnosti tento názor vyjádřit, ale že opačný názor nesmí být ve skutečně svobodné společnosti umlčován“. Zároveň stál vedle Martina Konvičky, který veřejně deklaroval úmysl odebírat občanská práva názorovým oponentům. Byl panu prezidentovi tento postoj pana Konvičky předem znám? A pokud byl, proč prezident vedle Martina Konvičky na pódiu stál?
Pan prezident přišel vyjádřit na Albertov své názory, za kterými si stojí a které dlouhodobě veřejně sděluje. Rozhodně nemůžete očekávat, že by pan prezident někoho z pódia odstraňoval. Pokud jde o pana Konvičku, je mi známo, že čelí dlouhodobě slovní agresi mediálního mainstreamu a takzvaných elit. Má právo na svůj názor, který, pravda, je vyjádřen někdy poněkud expresivně. Myslím, že si je toho vědom. Nejsem ovšem advokát Martina Konvičky.

Mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček

Bavme se konkrétně, ocituji pana Konvičku: „Jediné, co pomůže, je tlak na politiky, zastupitele, novináře, aby udělali vše pro to, aby se islámská expanze zastavila. I za cenu překopání zákonů, zavření hranic, militarizace společnosti a ano, klidně i zbavování občanských práv těch 12-16 procent populace, která s islámem sympatizuje.“ Pan Konvička právo na názor jistě má, já se ale ptám na pana prezidenta a na tu symboliku: hovoří o potřebě tolerance a neumlčování názorů a přitom stojí vedle člověka, který prokazatelně zamýšlí odebírat občanská práva za jiné názory. Přímá otázka: Je podle Miloše Zemana přijatelná - obecně - myšlenka odebírat občanská práva názorovým odpůrcům?
Pan prezident svůj názor artikuloval na Albertově a pokud si projev pozorně pročtete (celý projev zveřejnil portál iDNES.cz zde), takovou myšlenku zde nenajdete. Musím vás ovšem v jedné věci zklamat. Pan prezident přišel na Albertov pohovořit k těm tisícům občanů, kteří se zde sešli. Nešlo o bilaterální jednání s panem Konvičkou.

Jsou panu prezidentovi známy výroky pana Konvičky o mletí muslimů do masokostní moučky, koncentračních táborech, které pro muslimy „naštěstí budou, kdyby došlo k nejhoršímu“ či „tlumení vztekliny všemi prostředky“, například plynem?
Pan Konvička sám, jak jsem zaznamenal v jednom z rozhovorů, uvedl, že měl na mysli Islámský stát.

Výroky o koncentrácích a masokostní moučce nebyly určeny bojovníkům Islámského státu, ale muslimům plošně. Ptám se, protože to nechápu: při návštěvě Jordánska pan prezident Jordánce označí jako spojence proti IS. A pak stojí vedle pana Konvičky, který hlásá koncentrační tábory pro muslimy bez výjimky. Jak to tedy je? Prezident přece tím, s kým se stýká, s kým stojí na pódiu, vysílá určitý signál, je - v neutrálním slova smyslu - „opinion leaderem“ a „opinion makerem“. Oslovuje hodně lidí a ti i na základě toho, co říká, formují své postoje.
Jak jsem již uvedl, pan Konvička někdy své názory vyjadřuje občas expresivně. Je to jeho právo a nese za ně, jako každý, svou odpovědnost. Pan prezident má své názory, které veřejně prezentuje a se kterými plně souhlasím. Mimochodem, nedávno jsem četl detektivku od Agathy Christie N či M?, která byla napsána na počátku druhé světové války. Zabývá se i otázkou uprchlíků a internačních táborů pro Němce v době války. Zaujalo mne, že se v Británii řešila taková záležitost.

Pan prezident dále řekl, že opačný názor nesmí být ve skutečně svobodné společnosti označován různými nálepkami nebo dokonce nadávkami - a dal pět konkrétních příkladů (extremisté, xenofobové, islamofobové, rasisté nebo fašisté, pozn. red). Pokládá pan prezident za nálepky či nadávky také výrazy sluníčkáři, islamofilové, vlastizrádci, havloidi či dobroserové, které ve veřejném diskursu zaznívají také velmi často? A pokud je pokládá za nálepky, proč volil jen jednostranný výběr „nálepek“?
Občané České republiky dlouhodobě čelí kampani tazkzvaných elit a mediálního mainstreamu, kdy jsou označování za rasisty a xenofoby. A to s posvěcením některých vládních činitelů. Beru to tak, že se tito lidé, kteří nemají přístup do médií, prostě jen brání slovní agresivitě příznivců nelegální migrace, kteří jsou miláčky médií.

Média jsou dnes v situaci normalizačního tisku

Mnozí kritici chyb v migrační politice EU mají přístup do médií poměrně dobrý, včetně pana prezidenta. Ostatně úterní Albertov portál iDNES.cz i třeba ČT vysílaly živě, prezidentův projev jsme zveřejnili celý. Pokud jde o rasisty a xenofoby - zdá se mi, že jednak těmito výrazy někteří lidé rozhodně nešetří, zatímco jiní si je zase poněkud vztahovačně vykládají způsobem „takže vy všichni říkáte, že my všichni jsme rasisti“. Tak to přece není. Nebylo by krokem ke spojování společnosti, kdyby jasně zaznělo, že nespravedlivé nálepkování je špatné, ať ho používá kdokoli?

Média jsou dnes v situaci normalizačního tisku 70. let 20. století. Lidé jim nedůvěřují a znovu se učí číst mezi řádky. Je to špatně, ale není to chyba občanů.

Nesmí-li ve svobodné společnosti, jak říká pan prezident, odlišný názor být označován nadávkami, proč stál na pódiu vedle Martina Konvičky, který své názorové odpůrce jen v posledních dnech označil - cituji - za naprosté šulíny, dobrosery, pravdoláskaře a idioty?
Nevěděl jsem, že je pravdoláskař nadávka. Děkuji za poučení. Je to stejná situace. Lidé, kteří varují před nebezpečním, které Evropě a naší zemi hrozí, musí čelit mimořádně agresivní kampani a je logické, že se brání.

Pravdoláskař se skutečně v jistých kruzích užívá jako nadávka - a když ne nadávka, tak nálepka zcela určitě. A pan prezident přece nálepkování odmítl. Když se nebudeme bavit o výrazu pravdoláskař, výpadů Martina Konvičky na adresu názorových oponentů v poslední době pořád zbývá dost. Znovu cituji, že pan prezident bez rozdílu a obecně uvedl, že odlišný názor nesmí ve svobodné společnosti být označován nadávkami. Neřekl nic o tom, že v rámci deklarované sebeobrany je urážení oponentů přípustné.
Bohužel, agresivita skupiny odpůrců pana prezidenta má vzestupnou tendenci. Jeden ze zpravodajských serverů volá po sesazení pana prezidenta, na Facebooku se jménem aktivisty Tomasze Peszynského už rovnou píše, cituji: „zasarny fasisticky hovado milos zeman az chipne strasne se ozeru“.

Internet je plný agresivních výpadů z více názorových stran. Mluvme ale o panu prezidentovi. Když hovořil o lidech, kteří sami sebe označují za value leadery, opinion leadery či opinion makery, koho konkrétně měl na mysli? Výrazy jako „opinion leader“ se skutečně běžně používají, nicméně často jako označení třetí osoby. Kdo takto v České republice označuje sám sebe?
Jistě víte, že toto není soutěž v dohledávání a tvorbě jmenného seznamu Je to konstatování a upozornění na reálnou situaci. Dotyční velmi dobře vědí, o kom se mluví. Ostatně, někteří už jako vzteklé štěně reagují na akci na Albertově.

Vy jistě víte, jak tu otázku myslím: Je zásadní rozdíl mezi tím, když je někdo označen za opinion leadera, nebo když se sám označí za opinion leadera. Ten druhý případ v sobě má zakódovanou jakousi sebechválu, chvastounství, neskromnost. Prezident formuloval svůj projev tak, aby ty „dotyčné“ prezentoval jako lidi, kteří sami sebe označují za opinion leadery. Ptám se, kteří lidé tak podle vás činí, protože jsem nic takového nedohledal. Ptám se kvůli čtenářům, nikoliv kvůli vzkazu pro dotyčné.
Odpověděl jsem zcela jasně. Přečtěte si vyjádření některých politiků, kteří reagují na projev pana prezidenta na Albertově.

Rozhovor vznikl na základě dvou sad otázek přes e-mail. V té druhé se redakce snažila získat upřesňující odpovědi.

Podívejte se na části prezidentova projevu (17. listopadu 2015):


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue