Z Formanova fillmu Amadeus: Tom Hulce jako Mozart, F. Murray Abraham jako Salieri | foto: Warner Bros

Za co zaplatí televize víc, za Tři oříšky pro Popelku, či za Amadea?

  • 13
Zpráva iDNES.cz, že film Tři oříšky pro Popelku smí televize vysílat jedinkrát do roka, a to jen o Vánocích, vyvolala řada dohadů. Jednak kvůli tajné ceně, jednak ohledně prodeje filmů vůbec. Podle zjištění redakce se částka za Popelku příliš neliší od sumy za kvalitní zahraniční díla.

„Cenu nám nemůžou sdělit? Nám koncesionářům?“ zaznělo v diskusi čtenářů. Národní filmový archiv, který starší tituly televizím prodává, se odvolává na obchodní dohody, ale podle zdrojů iDNES.cz se dnes ceny za nejžádanější české trvalky pohybují na úrovni cen za dobré zahraniční filmy.

Odborníci mluví o částce 20 až 30 tisíc dolarů, v přepočtu pět set až šest set tisíc korun, která se platí za uznávaná díla typu oscarového Amadea. I když Popelka zůstává z naší klasiky stále nejdražší, její nynější cena je přibližně o polovinu nižší než v 90. letech, kdy stála 1,25 milionu korun.

Ceny jsou fixní, tedy pevné, losuje se pořadí, v němž si televize snímky rozebírají. Popelka má výjimečný režim, smí běžet pouze jedou za rok o Vánocích. U jiných filmů, o které má též zájem více stanic - týká se to až padesáti titulů - se udílejí licence na pololetí. Což vysvětluje, proč se stejný film vysílá v jednom roce dvakrát, pokaždé v jiné televizi.

Cenové rozpětí 20 až 30 tisíc dolarů se týká starších, ale kvalitních děl americké produkce stejně jako domácích šlágrů, k nimž stále patří komedie Vesničko má středisková, Marečku, podejte mi pero! či S tebou mě baví svět. Podle zdroje iDNES.cz by dneska žádná stanice už neplatila za práva nad milion korun jako na přelomu tisíciletí.

Národní filmový archiv stanovuje ceny titulů nejen podle toho, jak jsou žádány, ale i s přihlédnutím k jejich umělecké kvalitě. Což znamená, že populární veselohry se prodávají za podobnou částku jako třeba Marketa Lazarová, o kterou však komerční stanice vzájemné bitvy nesvádějí.

Platí-li obecně, že ceníky proti 90. letům spadly na polovinu, pak archiv má celou kolekci děl takzvaně „za hubičku“. Jde vesměs o filmy kvalitativně tím slabší, čím poplatnější byly komunistické propagandě, jako Atomová katedrála, Borisek - malý seržant či Kluci z bronzu. Původně se prodávaly za 50 tisíc korun, některé i s možností vkládat reklamu.

Příjmy z prodeje starších děl tvoří jeden ze zdrojů státního fondu kinematografie, který podporuje novou tvorbu. Po léta se proto vedou polemiky, co je obchodně výhodnější, zda obehrávání hitů omezit, nebo naopak vyhovět poptávce včetně případného prodeje celých „balíků“ nejvyšší nabídce.