RECENZE: Aldabra je nádherný ostrov. Ještě krásnější by byl němý

Velký sen se tvůrcům po několika letech konečně splnil. Po slavnostní pražské premiéře vstoupí film Steva Lichtaga Aldabra: Byl jednou jeden ostrov 19. listopadu do kin.

Turistům vstup zakázán, i filmařům se vydává povolení jen vzácně. Prvním, kdo tu v roce 1954 točil, byl Jacques-Yves Cousteau; za výsledný film Svět ticha dostal Oscara.

Od té doby neztratila Aldabra, malý klenot v Indickém oceánu, nic ze své panenské krásy; obrazově stále bere dech. Pouze svět ticha rozbila slova, která v případě Lichtagova snímku, údajně na doporučení amerických pořadů, změnila směr od věcně informačního komentáře cestopisného dokumentu k „family“ neboli nezávazné rodinné zábavě.

Želvy, krabi, žraloci

Možná se tak bude lépe prodávat do ciziny, protože se odliší od záplavy reportáží z korálových útesů na přírodopisných kanálech. Ale jakkoli hravě si Oldřich Kaiser s průvodními slovy počíná, jejich úporná rozvernost divákův zážitek ochuzuje o prvek poznání. Komentář sice sdělí, že se tu hemží „drobotina“ nebo „mrňouskové“, ale člověk by radši věděl, co jsou přesně zač. Uprostřed křehké pohádkové krásy zaduní věta „špajzka je dnes fakt vymetená“, neřkuli „to je humus, asi hodím šavli“, jako vozembouch v symfonii.

Naštěstí však sporná volba typu komentáře, který ocení spíše děti než dospělí, nemůže ublížit účinku obrazového materiálu, včetně animace historie, jež se zdá být takřka k nerozeznání od reality. Ostrov, který opakovaně mizí a zase se vynořuje, jehož laguna se proměňuje v dočasnou poušť a znovu zaplavuje, má až mystický nádech.

Tím spíše, že také kamera zásadně snímá pouze to, co na Aldabru odedávna patří, ani náznakem nezmíní lidskou přítomnost; pohybuje se tu jako v zapomenuté říši. Což je důležité, protože třeba jen jediné selfíčko s želvím pamětníkem by čarovný dotek rázem zrušilo.

Ano, želvy tu mají svou důstojnou kapitolu. Také krabi, kteří si k hostině vlečou celou krysu, ptáci a samozřejmě Lichtagovi oblíbení žraloci. V podstatě celé pozorování se točí kolem vzájemných soubojů, které film prodává v blízkých detailech, respektive kolem bitek o jídlo. Těžko říci, do jaké míry v čase vymezeném k pobytu stihli tvůrci naplnit svou koncepci, či nakolik jen točili a točili s vědomím, že posléze materiál utřídí. V každém případě však pořídili unikátní záběry, z jejichž změti svědectví vysoustružili i několik zvířecích minipříběhů.

Jako bájná Atlantida

Patří k nim třeba fascinující vyčkávací taktika murény a stejně nekonečná trpělivost kamery, která ji sleduje. Odysea želvy, která se nestihne vrátit včas do moře a musí čekat v horkém suchu na příliv. Války krabů s ptáky, názornější i brutálnější než závěrečné bitvy Hobita a Pána prstenů dohromady. A vyloženě napínavý závod o život, který svede armáda sotva vylíhlých želviček se zlověstným žraločím komandem v soustředěném kruhu stále sevřenějšího obléhání.

Atol, který se nemění

Aldabra je atol v západní části Indického oceánu na Somálské pánvi, asi 650 km od africké pevniny a 410 km od ostrova Madagaskar. Je součástí seychelského státu a souostroví zvaného Aldabry. Tvoří jej čtyři ostrovy, které obklopují vnitřní lagunu se slanou vodou, spojenou malým průlivem s oceánem. Nejvýše položený bod dosahuje osmi metrů nadmořské výšky.

Atol je neobydlený, izolovanost, obtížný terén a nedostatek pitné vody umožňují jeho samostatný vývoj a zachování unikátního ekosystému.

Žijí tu ohrožené želvy obrovské nebo fregatky obecné, několik druhů žraloků a mnoho korálových ryb. Aldabra je součástí světového dědictví UNESCO.

Zprvu spíše rozmarně lyrické vyprávění se vůbec postupně dramatizuje až k podivnému ránu, kdy voda na rozdíl od jiných dní stále nepřestává stoupat a tísnivá nervozita se přelévá napříč živočišnými druhy až k člověku v hledišti. To je pocitově silný okamžik, kdy se dokument ocitá na hraně posvátného mýtu, jako by se Aldabra stala bájnou Atlantidou, jejíž zkáze domnělý pán tvorstva může jen v bezmocné bázni přihlížet.

Hustej Cousteau

Ovšem zvolenému tónu „family“ odpovídají odlehčenější prvky, které mají plošnou převahu. Například zdůvěrnění jednotlivých zvířat nápadem, že dostanou jména jako lupič Buster, gauner Špicl nebo rváč Luis, se kterými se pak vtipně pracuje i v závěrečných titulcích. Kdo lehce dětinský humor odmítá, najde si jiný záchytný bod: krystalickou tichou krásu s nádechem pohádkového neskutečna, kterou zosobňuje zejména něžné krajkoví korálů nebo hromadné vypouštění jejich vajíček v přízračně světélkujícím představení vlastního zasněného vesmíru.

Aldabra: Byl jednou jeden ostrov

65 %

Česko, 2014, 73 min

režie: Steve Lichtag

hrají: Oldřich Kaiser

Kinobox: 65 %

IMDb: 7.7

Zkrátka celovečerní film Aldabra: Byl jednou jeden ostrov nedělá svému hostitelskému ráji ostudu. I po technické stránce splňuje světová měřítka, vůbec vypadá takříkajíc světově – což může znamenat i stejně jako jiné exotické výpravy s plně profesionálním štábem.

Jenom ten slovník zrazuje. Protože ve chvíli, kdy divák sám pro sebe hledá co nejvýstižnější výraz opojného úžasu, praví komentář: „To je fakt super.“

A Cousteau je „hustej?“