Prožila rozporuplné léto. Na červencové Letní světové univerziádě v jihokorejském Gwangju v závodě na 200 metrů znak vybojovala stříbrnou medaili a zároveň časem 2:10,53 splnila limit pro olympijské hry v brazilském Rio de Janeiru.
O necelý měsíc později však na mistrovství světa v ruské Kazani neprošla z rozplaveb ani na jedné ze tří tratí (50 m, 100 m a 200 m znak) a jejím nejlepším výsledkem bylo devatenácté místo.
„Do Kazaně jsem nejela vůbec psychicky připravená, nechtělo se mi závodit,“ zpytuje svědomí čtyřiadvacetiletá chomutovská rodačka. „Bylo to takové hodně zvláštní.“
Jak to?
Na univerziádě jsem nebyla fyzicky připravená, ale podala jsem maximální psychický výkon. A to se odrazilo do dalších závodů. Už na mistráku (letní mistrovství ČR v Praze - pozn. red.) jsem se modlila, abych vůbec vyhrála. A i když jsem před světovým šampionátem plavala super časy, byl tam prostě problém.
Dá se říct, že vás v Kazani zklamala hlava?
Tentokrát ano. Mrzí mě to, protože se mi nepovedlo ani mistrovství Evropy v Berlíně, ani světový šampionát v Kataru, kde jsem očekávala lepší výsledky. V Dauhá to nebyla tragédie, dvojnásobná účast ve finále je super (na 50 m 7. místo, 200 m 8 .místo - pozn. red.). Ale nic převratného to nebylo. Proto jsem doufala, že třeba vyjde Kazaň. Ale ani tam to nedopadlo. Prostě nejsem stroj, to se stává.
Takže si z toho těžkou hlavu neděláte?
Jsem na druhou stranu ráda, že dva měsíce po Kazani jsem byla schopná zaplavat kvalitní časy v Plzni.
Plavkyně si vyzkoušela novou kolekci pro Rio:
29. září 2015 |
Mluvíte o dvou nových českých rekordech (na dvoustovce volný způsob 1:56.33, na dvojnásobné trati 4:05.37), které jste dosáhla v polovině října na Plzeňských sprintech?
Ano. Byla jsem strašně překvapená. Ve čtvrtek jsme se vraceli ze soustředění a v pátek už se závodilo. Přesto jsem zaplavala dva rekordy. Takže jsem byla nadmíru spokojená.
Nyní vám vyšel také další díl Českého poháru v Jihlavě. Zde jste šest ze svých sedmi startů proměnila ve vítězství.
I tady mě překvapila dvoustovka kraul. Protože čtrnáct dní plaveme hodně náročné tréninky. A strašně se těším, až začneme konečně odpočívat. Naopak jsem trošku smutná z padesátky znak. Ale je vidět, že tělo má naplaváno hodně. A je potřeba si více odpočinout, protože už nejsem nejmladší. (usmívá se) Ale věřím, že to vše bude dobré.
Na začátku prosince vás čeká evropský šampionát v krátkém bazénu. Už tedy začnete pomalu ladit formu?
Já jsem se o tom bavila zrovna ve čtvrtek s tátou (trenér Tomáš Baumrt) a ten mě trošku vyděsil, že začneme ladit až po Brně (Velká cena Brna, 21. a 22. listopadu - pozn. red.). Což by bylo deset dní před mistrovstvím Evropy. A to není moc. Takže doufám, že tohle bude poslední týden, kdy ještě pojedeme hodně těžké tréninky. Ale už pomalu začneme ubírat. Protože posledních čtrnáct dní bylo opravdu hodně náročných. Už nějaký čas nemám volný víkend. Teď mě čeká, tak se na něj hrozně těším. (usmívá se)
Můžete už nyní říct, čeho byste chtěla na ME v Izraeli dosáhnout?
Já bych strašně ráda po delší době na velké akci zaplavala kvalitně. Ráda bych atakovala svoje osobáky. Protože když se mi to povede, bude to znamenat hodně vysoké umístění. Strašně bych si přála mít po delší době zase medaili. Ale na jaké trati, to teď vůbec netuším. Dvě padesátky, v Plzni a v Jihlavě, mi nevyšly úplně podle mých představ. Naopak mi teď jdou stovky a dvoustovky. Tak uvidíme.
Příští rok vás čeká hodně náročný program. Nejprve v květnu mistrovství Evropy v Londýně, v srpnu pak olympiáda v Rio de Janeiru.
My Evropu vezmeme jako první vrchol delší poloviny roku. Ale vše budeme směrovat k olympiádě. Uvidíme, jak se osvědčí příprava, kterou jsem absolvovala teď na podzim. Protože si myslím, že to mám rozjeté fakt dobře. Záleží už jen na tom neonemocnět a nějak si odpočinout. Uvidíme, jak to půjde v Brně, protože tam už bych chtěla plavat kvalitní časy. A olympiáda? To je samozřejmě vrchol, kam směřuje celý tenhle rok.
Asi ne tento jeden. Vždyť olympiáda je jednou za čtyři roky.
To sice ano, ale já jsem typ člověka, který si to nemůže tolik připouštět. Protože kdybych si řekla: olympiáda, ty jo, ta je jednou za čtyři roky, tak se z toho zblázním. Protože tam samozřejmě všichni chtějí uspět a všichni chtějí plavat co nejlépe. A když si řeknete tohle, tak mě osobně to hrozně znervózní.
Takže si tlak, že budete na olympiádě obhajovat 10. místo z Londýna, snažíte nepřipouštět?
Samozřejmě to mám nastavené tak, že chci v Riu plavat dobře. Ale neprožívám to tak, že jsem nervózní, už když se o olympiádě jen mluví. To vůbec ne. Teď mám před sebou menší vrchol - mistrovství Evropy. A časy mám nastavené relativně vysoko. Tím, že se mi teď rok a něco nedařilo úplně podle mých představ, budu každé překonání osobáku brát jako velký úspěch. Uvidíme, jak to půjde dál. A Rio? Těším se. Ale když se to nepovede, tak se taky nezblázním.
