Jiří Kajínek u soudu v Plzni. | foto: MF DNES

Vražda na Borech budila pochyby. Střílel profík, ne Kajínek, věří advokát

  • 154
Seriál kriminálních případů z 90. let nelze v Plzeňském kraji začít jinak než příběhem Jiřího Kajínka. Recidivisty, který byl odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu z roku 1993. Nejznámějším doživotním vězněm se stal i díky útěku z ostře střeženého Mírova. Část společnosti o jeho vině pochybovala.

V neděli v podvečer dne 30. května 1993 rozstřílel v Plzni vrah bílou mazdu, ve které na schůzku s tajemným doktorem Lebedou přijel majitel plzeňského fitness centra Štefan J. s dvěma ochránci. Vše se odehrálo jen kousek od borské věznice.

Kriminální případy 90. let

Z trojice mužů v autě střelbu přežil jen Vojtěch P., jeden z bodyguardů. „Nechte to být,“ prohlásil údajně Julius P., druhý z ochránců podnikatele, když k autu dorazila pomoc. Po několika hodinách zemřel v nemocnici, podnikatel byl mrtvý na místě.

V únoru 1994 policisté zatkli v Praze třiatřicetiletého recidivistu Jiřího Kajínka, zloděje-bytaře, který měl zálibu ve zbraních. Obvinili ho z plzeňské dvojité vraždy. V té době byl Kajínek rok na útěku před vězením, kde si měl odpykávat trest za loupežné přepadení policistů, jimž sebral i zbraně.

Mezi desítkami vyslechnutých svědků byla i řada policistů a znalců. Po dvou letech dostal Kajínek doživotí.Než začal v květnu 1996 soud, Kajínek se dvakrát pokusil utéct z vězení. Bodyguard Vojtěch P., který přežil masakr, v soudní síni označil Kajínka jako střelce. Kajínek obvinění odmítal.

Do 28. října 2000 byl jen jedním z doživotních odsouzenců, den po státním svátku ale utekl z bývalého hradu Mírov. Z vězení, o němž se tvrdilo, že z něj není úniku.

Na Borech střílel profík, tvrdí Kajínkův advokát

Advokát Tomáš Zejda dvakrát zastupoval Jiřího Kajínka u plzeňského soudu při návrzích na obnovení procesu. Jednou upozorňoval na chybějící daktyloskopické stopy na klice od dveří osobního auta, které vrah rozstřílel. Druhým bylo letošní zpochybnění původního posudku z 90. let, podle kterého je Kajínek nenapravitelný. Ani jednou ale neuspěl.

„Odsouzený je vysoce inteligentní a sympatický člověk. Je nevinný. Myslím si, že on nestřílel,“ odpovídá advokát na otázku, jestli si dokáže vysvětlit, proč právě tento vězeň dělí společnost.

Proč myslíte, že v Plzni nevraždil právě on?
Tak, jak to bylo nastřílené, to musel udělat profík. Ten člověk musel mít hodně nastříleno, rozhodně to nebyl amatér. Kdy a kde by se stačil naučit pan Kajínek takhle střílet, když vezmeme jeho minulost?

Podle rozsudku střílel ze dvou zbraní...
Dvě pistole nasvědčují, že to odstřílel chlap, který věděl, co dělá. Zajímavá je i volba ráže. V 90. letech, když se národ začal ozbrojovat, tu převládal mezi lidmi názor – čím větší ráže, tím větší chlap. Tady byly obvyklé ráže minimálně devět milimetrů. Profík ví, že nezáleží na ráži zbraně, ale na tom, jestli se trefí.

A druhá podstatná věc podle mého názoru - čím větší ráže, tím větší zpětný ráz, tím víc ta ruka hází. Netvrdím, že použitá 7,65 nekopne, ale kope daleko méně. Nemusíte zase až tak dlouhou dobu mířit.

Už jen tyhle okrajové skutečnosti nasvědčují tomu, že střelec věděl, do čeho jde, a jak to má udělat. Další věc je, že amatér by si vzal na takovou věc spíše samopal. Ten se ale špatně schovává, zatímco pistoli strčíte do kapsy.

Proč by to Kajínek nezvládl?
Myslím si, že amatér, který nemá možnost dlouhodobě trénovat střelbu ze dvou zbraní na střídačku, by tohle asi nedokázal. Navíc zásahy do hlavy oběti byly neomylné. Střelec byl přesný, i když oběti klesala hlava.

Kajínek, tehdy v médiích nesprávně psaný jako Kájínek, se stal hvězdou. Jeho jméno i tvář znal každý. Policisté ho dopadli až za čtyřicet dní v pražských Stodůlkách. Ukrýval se v bytě manželky jednoho z orlických vrahů na sídlišti Velká Ohrada.

Utekl jsem, abych upozornil na nespravedlivé odsouzení, znělo později vysvětlení Kajínka a lidé brzy začali o jeho vině pochybovat.

Na pultech se objevily první knížky zpochybňující rozsudek. Lidé řešili, jestli v Plzni vraždil Kajínek, nebo je jen obětí v údajné „válce plzeňských policajtů“, jak někteří situaci zpětně hodnotili.

Kajínek podal tři návrhy na obnovu procesu. Ani jednou se ale podle soudců neobjevilo nic, co by odůvodnilo otevření případu.

Dvojnásobná vražda je už déle než dva roky promlčená. I kdyby se teď někdo přiznal, trest už mu nehrozí

Před pěti lety vznikl celovečerní film inspirovaný příběhem zřejmě nejznámějšího českého vězně současnosti. Tábory Kajínkových zastánců i odpůrců existují dodnes.

Je jediným z doživotních trestanců, který má svými příznivci aktualizované internetové stránky. Jejich správcem je Lukáš Charvát.

„Případ pana Kajínka je pro mě čím dál výjimečnější. Zájmem veřejnosti a pochybnostmi v případu, byl o něm natočený film, a stejně s tím nehne. Když teď vidím, že i veřejnému mínění je to čím dál víc jedno, je to zvláštní životní zkušenost. Nechtěl bych se dostat do jeho kůže, do jeho situace,“ říká Charvát.

Je jedním z těch, kteří jsou přesvědčení, že není zájem případ znovu otevřít. „Nepomohly ani intervence politiků, ministrů spravedlnosti. Mám osobně pochyby, že se tam nevyšetřovalo tak, jak mělo. Nejsem přesvědčen, že to Jiří Kajínek udělal,“ shrnuje Lukáš Charvát.

Přesně před patnácti lety byl Kajínek na útěku:

Po stopách vrahů s Jirkou Pánkem

Sledovat další díly na iDNES.tv