Od roku 1992, kdy vyšel první díl série, se prodalo na čtyři sta milionů výtisků, vznikly televizní cykly Husí kůže či Noční můry a autor R. L. Stine se stal světovým specialistou na dětské strašení. Teď ho hraje komik Jack Black v celovečerním filmu plném příšerek.
Ač Stine tvrdí, že ho činí šťastným, když děti poleká, Husí kůže sotva někoho vyděsí. Rozhodně ne vrstevníky teenagerů, jimž patří hlavní role: spisovatelově dceři, jejímu nápadníkovi a jejich spolužákovi, typickému šmudlovi do počtu.
Spíše než horor se hraje obvyklá studentská romance, jenom zprvu uslzená a pak obohacená o triková strašidýlka. V městečku, kam se přestěhuje s ovdovělou maminkou za její prací učitelky, vzpomíná chlapec na mrtvého tatínka, těžko hledá nové kamarády s výjimkou třídního outsidra, jenž shání doprovod na školní ples, a zamiluje se do krásky ze sousedství, kterou její podivínský otec přísně střeží. Když konečně hrdina pronikne do záhadného domu, zjistí, že spisovatel nevězní svou dceru, nýbrž skutečné příšerky, které uzamkl do svých knih – a jakmile z rukopisů uniknou, začnou terorizovat celé okolí.
Nemotorným herectvím snímek trpí jako většina školních příběhů, v nichž vymydlený hoch z reklamy oddaně hledí na slečnu kráčející chůzí manekýnky při prvním tréninku. Na druhé straně má pohlednou výpravu v čele s opuštěným lunaparkem zářícím uprostřed nočního lesa, příslib komedie plní příkladně tupá policejní hlídka a při pohledu na digitální obludy se malí diváci tetelí blahem.
Zkrátka Husí kůže nepohne vývojem kinematografie ani o píď, ale zosobňuje čistě kratochvilné nic proti ničemu. Tedy pokud není člověku více než patnáct, raději ještě o pár let méně, pokud má rád hračičky, pastičky i honičky všeho druhu a líbí se mu lehké mrazení v zádech, kdykoli z plátna zadupe obrovitý sněžný muž.
