„Vždycky to může být lepší. Ale jsem rád, že jsem takhle pomohl týmu,“ říkal, když vyšel ze šatny do mixzóny. „Ale jednoduché to nebylo. Prohrávali jsme, trochu jsme si to zavařili. Bylo důležité, že jsme to do poločasu otočili a pak přidali třetí gól.“
Teplice se snažily hrát dopředu, nesoustředily se jen na bránění. Sedí vám takoví soupeři víc?
Je pravda, že to nezavřeli. Na druhou stranu, hráli hodně dlouhých míčů, bylo to hodně o soubojích. Pro nás je důležité, že šance, které jsme měli, jsme vyřešili dobře.
Gólovou akci jste zakončoval střelou z hranice vápna. Neříkal jste si, jestli ještě neběžet dál?
Ne, chtěl jsem si dát jeden dotek. Říkal jsem si: Nebudu nic vymýšlet, napálím to. A povedlo se.
Na třetí gól jste přihrál Fataiovi, ale sám jste také byl ve střelecké pozici. Nechtěl jste zakončovat?
Mohl jsem, ale všiml jsem si lépe postaveného hráče. Přihrál jsem mu a jsem rád, že Kenny dal gól. Oplatil jsem mu přihrávku na mou branku.
Nebál jste se, že půjde o ofsajd? Bylo to na hraně.
Věřil jsem, že si to pohlídá. Hned jsem koukal na pomezního rozhodčího, ten nechal praporek dole, takže gól platil.
Fatai se znovu trefil dvakrát. Co říkáte jeho střelecké formě?
Jsem jedině rád, že mu to tam teď padá. Jen ať v tom pokračuje, pomáhá to nám všem.
Na vás se v posledních týdnech občas snášela kritika. Berete takhle povedený zápas jako satisfakci?
Ne. Satisfakce, to bych určitě neřekl. Snažím se pracovat pořád stejně a jsem rád, že tentokrát se mi povedlo dát gól a na jeden nahrát. V zápasech i trénincích odvádím maximum, od toho se snažím odrazit.
Souhlasíte, že vaše výkony jsou trochu kolísavé? Jednou se vám zápas vydaří, pak ne.
Samozřejmě by bylo nejlepší, kdybych každý zápas dal gól nebo na něj přihrál. Teď se to nedaří, takže je to tak, jak říkáte.
Přesto jste se dostal do nominace národního týmu. Je to vzpruha?
Za nároďák jsem jednoznačně rád. Je to nadstavba a pro každého hráče je skvělé, když se tam dostane. Byl jsem moc rád, když mě trenér povolal.
