Hodnotit Madonnin sobotní koncert čistě po hudební stránce by vlastně nebylo fér. Kvůli muzice samotné totiž do pražské O2 areny přišel asi jen málokdo. Dav v plné hale také neodměňoval potleskem nějaké úžasné vokální nebo instrumentální výkony, ale spíše mrštnost doprovodných tanečníků. Ostatně poprávu.
Rebel Heart TourMadonna Místo: O2 arena, Praha 7. listopadu 2015 |
Ale to je v pořádku. Na Madonnu se nechodí za písničkami, nýbrž na show. A té se divákům dostalo požehnaně.
Těžko říct, zda pokaždé, když Madonna vkročila vstříc fanouškům na molo ve tvaru kříže zakončeného srdcem, píchlo venku protestující skupinku křesťanů u toho jejich. Lidé v hale, a nejvíc ti, co si mohli na zpěvačku dole v kotli přímo sáhnout, byli ovšem nadšení.
Provokací nejrůznějšího druhu přišlo během přes dvě hodiny dlouhé show samozřejmě nepočítaně. Ať už to byly kříže, na nichž se akrobati houpali, nebo polonahé jeptišky, které vrtěly zadky za doprovodu písně Holy Water. Došlo i na prvoplánové lascivnosti jako několikerá naznačená soulož nebo častá narážka na banány (ano, i v erotickém slova smyslu).
Na druhou stranu je potřeba Madonně přiznat, že show ani ona sama neflákala a sama na jeden ze vztyčených křížů vyšplhala. Jinak po zaplněné aréně metaly reflektory, každou chvíli se z pódia cosi hydraulicky zvedalo a v jednu chvíli se od stropu spustily točité schůdky, na nichž následně Madonna a jeden z tanečníků exhibovali.
Večeru samozřejmé nemohly chybět pauzy na převlékání, během nichž se Madonna na pódiu vyskytovala jen ze záznamu.
Madonna se několikrát sama doprovázela na kytaru i na ukulele. (O2 arena, Praha, 7. listopadu 2015)
A tady platilo, že méně je někdy více. Jedním z nejpůsobivějších momentů večera totiž byl tanečník s dlouhou šálou povlávající v kruhu větráků, jenž vyplňoval právě jeden z těchto předělů a byl vítaným něžným kontrastem k velikášské podívané, jež koncertu dominovala.
Bombastická show s mnohohlavou taneční company však přinesla Madonně jednu velkou výhodu. Téměř polovinu z dvou desítek písní tvořil materiál z aktuální desky Rebel Heart. A právě olbřímí výprava pomohla odstranit klasický problém podobných turné, totiž že nové písně nemá publikum ještě tak zažité jako staré hity. To tady skutečně nikoho netrápilo.
No a jaký byl koncert hudebně? Madonna se tentokrát představila jako slušná zpěvačka, aspoň co šlo přes zabasovaný a příliš nekonkrétní zvuk poznat. Koncert měl hudebně samozřejmě i vyloženě světlé momenty. Poslouchat se daly všechny něžnější písně, v nichž se Madonna dokonce sama doprovázela tu na akustickou kytaru, tu třeba na ukulele. To byl i případ ke konci uvedené a skvěle odzpívané coververze písně La vie en rose od Édith Piaf.
Závěr koncertu byl potom vyhrazen největším hitům Music, Candy Shop a Material Girl. V Unapologetic Bitch, poslední písni před přídavkem, si Madonna na pódium pozvala ještě nečekaného hosta, a to herečku Jessicu Chastainovou. Tedy, byla-li to ona. Po zkušenostech s „Jimmem Carrym“ na Českém lvu musí být člověk opatrný. Ale dívčina na pódiu promluvila gramotnou angličtinou a Chastainová v Praze točí, či točila film, tak to nejspíš vážně byla ona. Madonna ji poplácala po zadku, obdarovala banánem a bylo to.
Hudba na tomhle koncertu skutečně stála v pozadí. A to doslova. Doprovodní hudebníci byli umístění na dvou plošinách po stranách pódia a povětšinou v šeru. Hráli jako o život, ale nebylo jim to nic platné. Jednak je „zabíjel“ opravdu nehezky namíchaný zvuk a jednak o nich to tady nebylo.
Ne že by se zdálo, že by to komukoliv z přítomných sedmnácti tisíc návštěvníků zásadně vadilo. Hlavně, že se tancuje. Jen by tedy bylo fér prodávat lístky na cirkus a ne na koncert.
