Chová se ale k oběma synům stejně? Zvlášť, když ten starší je už naprosto typický puberťák (viz článek zde) a dvouletý Nuru je přece jen ještě prcek, stále ještě kojený jak svou matkou, tak tetičkou Kambou (více zde)?
„Richard je ukázkový táta. Sledovat ho, jak si hraje se svými potomky je radost, dokonce máme pocit, že se jim věnuje čím dál víc. A to ani zdaleka neznamená, že by se k nim dříve nechoval dobře,“ chválí gorilího samce kurátor primátů Zoo Praha Vít Lukáš (jaký byl Richard něžný a trpělivý táta už když byl Nuruovi rok, se podívejte zde).
To ale neznamená, že gorilí samec svoje syny nedokáže velice rázně usměrnit, když to považuje za nutné. Zvlášť v otázce přístupu ke žrádlu je zcela nekompromisní, což je evidentní i na úvodním videu, kdy ho při krmení u mříže Nuruovo pošťuchování více než obtěžuje, takže mu to dá rázně najevo a prostě ho odhodí. Na první pohled je jasné, že při krmení „nezná syna“.
„Je to o vymezování pozic a určování mantinelů, které musí dodržovat všichni členové gorilí skupiny. Ta má určitou hierarchii a čím dříve to mláďata pochopí, tím lépe, je to důležité pro celý jejich budoucí život. Kiburi v tom víceméně jasno má, i když v rámci svého bouřlivého dospívání momentálně porušuje, co se dá. Musí se to ale naučit i Nuru,“ konstatuje Lukáš. (Pokud mládě přirozenou výchovou ve skupině neprojde, mívá problémy se přizpůsobit, více zde.)
Jinak je nutné uznat, že Richard mezi mladším a starším synem přece jen stále ještě rozdíly dělá. „K Nuruovi se chová něžněji a šetrněji, ke Kiburimu už si dovolí víc, jejich hry jsou drsnější a divočejší,“ potvrzuje kurátor. Podívejte se:
