Už jste se v divadle zabydlel?
Zvykám si na to, že čím dřív jsem v práci, tím líp, protože po osmé hodině už to nejde. Pak začnou zvonit telefony.
Představoval jste si to jinak?
Jen jsem si do takové míry neuvědomoval, že tady do hry vstupuje i zřizovatel. Trochu mě to omezuje, ale časem si zvyknu. A také mám pocit, že je nás málo.
Myslíte herců?
Ne, spíše lidí na marketing a produkci. Na ten výkon, který divadlo předvádí, je nás opravdu málo.
Hned na začátku jste musel najít náhradu za představení Chicago kvůli těhotenství několika hereček (více zde). Do jaké míry to narušilo vaši první divadelní sezonu?
Moc. Je to pět hereček, a to se zásadně projeví. Budu muset vzít nové, ale jen na určitou dobu, což znamená hlavně absolventky. Budeme muset přezkoušet hry a budou to obrovské finanční náklady.
To je docela dramatický nástup do nové funkce.
Já to tak neberu. Myslím, že jsme z toho vytěžili dost, budeme mít krásný muzikál, oproti Chicagu bude i s živou kapelou a výraznou představitelkou v hlavní roli. Spíše tato situace ukázala, jak špatně je soubor postavený. Sedm hereček ve stejném věku je riziko.
Máte v plánu personální změny?
Ty už nastaly. Určitě se s některými kolegy rozloučíme, doufám, že v dobrém. Protože mají zcela jiný přístup k tomu, jak má divadlo fungovat. Teď ale nemluvím o hercích. Na druhou stranu v souboru se musí také něco stát. Ale na to si nechám minimálně rok.
Budova vám vyhovuje?
Tento dům je vlastně pořád jen přestavěná sokolovna. Nikdy to plnohodnotné divadlo nebude, zázemí je miniaturní, máme problémy se sklady. Do budoucna musíme najít pořádně velký sklad, aby věci nebyly na pěti různých místech. Ale to jsou běžné provozní problémy.
Kdy se diváci – a potažmo i herci – dočkají divadelního klubu?
To je na delší dobu. Rýsuje se zásadní změna spolupráce se Sokolem, chceme vztahy narovnat a domluvit se na využívání dalších prostor. Protože divadlo je strašně malé.
Počet míst Vám nepřijde tak akorát?Počet je sice adekvátní, jenže třeba s novými předplatiteli už máme problém, protože je nemáme kam posadit. Nechtějí celý rok sedět až v šestnácté řadě. A místa, která jsou do dvanácté řady, se neuvolňují, ale spíše dědí.
Scénu stejně nezvětšíte, ne?
To bych netvrdil. Něco se bude muset stát dříve nebo později, protože technický stav budovy je neudržitelný. Ale toto místo u Moravy je jedinečné, nechtěl bych jinam.
Chcete se věnovat i režii?
Ano. Nechci být jen ředitelem. Po premiéře Pokrevních bratrů začneme zkoušet Zlatého draka, kterého budu režírovat, a pak mě čeká pohádka Ze špalíčku veršů a pohádek Františka Hrubína.
Co další tituly v nové sezoně?
V plánu je inscenace Bez roucha, to je jedna z nejlepších komedií, co znám. Nasadíme i představení, kterým se rozloučíme s Vladimírem Doskočilem, jenž odchází do důchodu. Zatím však nemůžu prozradit titul. Chystáme psychologické drama Nepřítel lidu, českou premiéru Zátiší s Datlem, odcházející ředitel Igor Stránský nazkouší Vojnarku a na podzim završíme sezonu českou premiérou muzikálu Hra o pyžama s živým orchestrem.
Co Malá scéna?
Snažíme se ji oživit, takže tam v sezoně budeme hrát tři kusy, což není obvyklé. Už v listopadu by na ní měly začít šansonové večery, kdy herci budou vystupovat v rolích zpěváků v komponovaném večeru literatury, poezie a šansonu.
Plánujete více jezdit mimo domovskou scénu?
Nemáme kdy. Máme tolik předplatitelů, že spíše některé tituly budou více festivalové. Takové ambice máme se Zlatým drakem nebo Nepřítelem lidu.
