Přísně střežený ráj na Zemi, kam kromě vědců nemají lidé včetně filmařů přístup, budí zvědavost sám o sobě. Lichtag, jehož jméno se pojí s podmořskými výpravami za žraloky, skýtá zase záruku nevšedních obrazů panenské přírody.
A v neposlední řadě Aldabra dokazuje, že formát 3D snad přišel na svět právě a pouze kvůli přírodopisným dokumentům. Čistou krásu zakletého místa ještě umocní, od věčného koloběhu, jenž lagunu mění v poušť a s přílivem ji zase zaplaví, až po korálové krajkoví v hlubinách.
Ač tvůrci měli k natáčení, o něž roky usilovali, jen vymezený čas, dokázali z něj vykouzlit i mikropříběhy pár živočichů, byť se vesměs pohybují na půdorysu soubojů v potravním řetězci. Navíc soubojů sledovaných v nevídaných detailech.
Zkrátka očím poskytuje Aldabra hostinu, jež by úplně stačila němá. Slova v ráji vlastně ruší, tím spíše, že je producenti posunuli od naučného tónu k hravě rodinnému. A byť Oldřich Kaiser čte komentář kouzelně, z obratů typu „to je humus, asi půjdu hodit šavli“ si divák vědomosti těžko doplní.
