Nakonec se ale Ďuriš přece jen mohl radovat ze zisku tří bodů.
„Sice se to pro nás nevyvíjelo dobře, ale zvládli jsme to. Ve druhé půli jsme ukázali velké srdce, výhru jsme vydřeli,“ mohl si oddechnout neúspěšný exekutor penalty po výsledku 2:1.
Říká se, že se nedá penalta chytit, ale jen špatně kopnout.
Tohle beru na sebe, kopl jsem ji špatně. Hrozně mě to mrzí.
Také se říká, že by faulovaný hráč neměl sám penaltu kopat.
Předtím jsem obě penalty proměnil, takže nebyl důvod to měnit.
Pak navíc přišlo vyloučení Procházky. Věřili jste, že i v oslabení můžete vyhrát?
Samozřejmě, vyloučení nás semklo. V prvním poločase jsme se nechali zbytečně vyhecovat. Dostávali jsme zbytečné karty.
I vy jste tam měl několik konfliktů s Costou. Proč ty reakce?
Takové už zápasy se Spartou jsou. Týden se o tom píše, sleduje to celý národ. Emoce k fotbalu patří. Nemyslím si, že by tam bylo něco surového nebo zákeřného.
Prozradíte s jakým záměrem jste šli do druhé půle?
Bylo třeba přitvrdit, ale zklidnit hru. Doufali jsme, že si pomůžeme nějakou standardkou a to se stalo.
Říkali jste něco vyloučenému Procházkovi?
Něco tam proběhlo. My jsme ale hlavně na hřišti chtěli zabojovat i za něho, to by udělal každý.
Nebyli jste překvapení, jak jste Spartu i v deseti přehrávali?
Nevím, jestli jsme je až tak přehrávali. Zodpovědně jsme bránili. Věděli jsme, že najdeme v jejich defenzivě nějaká okénka. I před gólem jsme měli víc šancí než Sparta.
V čem byl rozdíl mezi vámi v Brně a teď se Spartou?
Je potřeba si přiznat, že ani předtím nebyly některé zápasy z naší strany herně dobré, i když jsme je výsledkově zvládli. Takhle už to dál nešlo, musela přijít změna.
V lize jste už šest let neprohráli dva zápasy po sobě. Čím to je?
To je pro mě překvapení. Teď nám možná pomohl i týden volna mezi zápasy, potrénovali jsme a pořádně jsme se připravili.
