„Musel vědět, že jeho útok může vyvolat smrtelné následky, a s takovými následky byl přinejmenším srozuměn. Jeho motivace zůstává záhadou,“ konstatoval předseda soudního senátu Dušan Paška. Za pokus o vraždu hrozilo muži deset až 18 let odnětí svobody. Soud mu uložil trest pod spodní hranicí sazby, protože podle znalců měl mladík v době činu snížené ovládací schopnosti.
Mladík zaútočil letos 12. března kolem půl osmé ráno ve stanici Invalidovna, kam přijel v posledním vagonu metra. Při začátku hlášení o ukončení výstupu přiskočil k devětatřicetiletému muži, který si pár kroků od něj četl zprávy v mobilním telefonu, bez varování mu přeťal hrdelní žílu a utekl ven z vozu. Napadený muž přežil jen díky rychlé reakci spolucestujících, kteří mu poskytli první pomoc a na další stanici Křižíkova přivolali záchranáře.
Strýc ho v Praze vyhodil z bytu, nechtělo se mu pracovat
Podle státní zástupkyně Margity Kralické byl motivem Agocsova jednání totální sociální neúspěch a vztek vůči ostatním lidem. „Ani ve své rodné zemi, ani v České republice se nedokázal zařadit, najít si místo ve společnosti, uspořádat si život pro něj uspokojivým způsobem. Vinu za to dává svému okolí a je přesvědčen, že toto okolí je povinno poskytnout mu pomoc, aby se z této situace dostal,“ popsala.
Agocs má na Slovensku dva záznamy v trestním rejstříku za majetkovou trestnou činnost. V Česku chtěl bydlet u strýce, tomu ale se synovcem došla trpělivost, protože mladík si nehledal práci. Vyhodil ho proto z bytu a on pak žil částečně jako bezdomovec a živil se prostitucí. Právě strýc mladíka po útoku v metru poznal na záběrech průmyslových kamer v televizní pátrací relaci a oznámil synovcovu totožnost policii.
Obžalovaný se nejdříve přiznal, poté tvrdil, že si na útok nepamatuje. Později jej lékařům popisoval z pozice svědka. Dnes přišel s verzí, že se pouze bránil, neřekl ovšem čemu. Podle znalců netrpí žádnou duševní poruchou, má ale zcela zásadní poruchu osobnosti. Je egocentrický a bezohledný.
Státní zástupkyně shledala v mladíkově přiznání polehčující okolnost, soudce měl ovšem jiný názor. „Doznání není nijak zvlášť upřímné a ani jím nepomohl k objasnění trestné činnosti. Poškozenému se sice při hlavním líčení omluvil, ale v závěrečné řeči řekl, že jednal v sebeobraně, místo aby projevil lítost,“ uzavřel soudce.
