Jejich domovy na Ukrajině zasáhlo válečné běsnění. Štěkot kulometných dávek, výbuchy granátů a úprk do sklepa, když se kanonáda přiblížila, patřily ke každodenní realitě. Když dostali příležitost, sbalili to nejnutnější a vydali se zpět do země, odkud v devatenáctém století přišli jejich předci. Do Čech.
Tady mají šest měsíců na to, aby si našli práci a bydlení. Šest z nich přijelo na pozvání starosty Petra Navrátila do Chebu. „Město jsme jim představili, ukázali byty, které jsou pro ně připravené. Vzali jsme je na průmyslovou zónu, kde by mohli najít práci,“ uvádí starosta. Ten by velmi přivítal, pokud by si ukrajinští Češi vybrali za svůj nový domov právě Cheb.
Češi na UkrajiněPrvní Češi se na Ukrajinu stěhovali už v roce 1861. Tehdy byla v Rusku zrušená robota. Velikou vlnu přistěhovalectví vyvolalo pozvání ruského cara Alexandra II., který slíbil Čechům půdu. Po 2. světové válce žilo na Ukrajině asi 60 tisíc krajanů. Většina z nich se v rámci repatriace vrátila počátkem devadesátých let do Československa. Zbývající ukrajinské Čechy vyhání z domovů válka. |
„Pracovité lidi tu potřebujeme, průmyslová zóna se rozrůstá. Chceme si vyzkoušet, jak bude repatriace rodin vypadat v praxi. Proto jsme zatím nabídli pět bytů, přestože volných jich máme víc. Také kapacitu na školách máme dostatečnou. Jisté problémy by ale mohly nastat při uznávání vzdělání,“ připouští Navrátil.
Podle slov krajanů je Cheb zatím jediným městem, které jim nabídlo kompletní pomoc se zajištěním práce a zároveň i bydlení. „Podobnou nabídku jsme zatím nedostali,“ shodují se. Mluví se hlavně rusky za pomoci tlumočníka.
Lidé, kteří do Chebu přijeli, už česky neumí. „Ale pilně se učíme. Prarodiče ještě česky mluvili běžně. A hodně zpívali. Pamatuju si písničku Nade mlejnem, pode mlejnem husy se pasou...“ zanotoval bravurní češtinou šestačtyřicetiletý Vjačeslav Samek, který do Chebu přijel s dospělým synem Igorem, studentem posledního ročníku vysoké školy. V jižních Čechách nechal ženu a šestiletou dceru.
„Přijela s námi také moje maminka i mé dvě sestry s rodinami,“ vypočítává. Čerstvá školačka Máša však cestu oplakala. „Už je spokojená. Našla si ve škole kamarády, to jí hodně pomohlo,“ říká Vjačeslav a přiznává, že má z budoucnosti trochu obavy.
„Začít znovu od začátku bude v mém věku těžké. Ale nebudu si vybírat. Jaká práce bude, tu vezmu. Jíst se musí,“ konstatuje. Spolu s ním přijela z Červené nad Vltavou i učitelka mateřské školy Ludmila Sepšenová, zdravotní sestra Elena Kaljaržiková a učitelka hry na klavír Jelena Rešetová s dcerou Annou.
„Slyšíte? Tohle je válka,“ pouští záznam na mobilním telefonu klavíristka Jelena. Je slyšet střelba, kterou po chvíli přehluší štěkot psa. „Žili jsme v malé vesničce poblíž Uhledaru, jen kousek od válečného běsnění. Už ani nevím, kolikrát za den jsme se utíkali schovat do sklepa. To nebyl život. Museli jsme odtamtud pryč. Už kvůli dětem. Ani nevím, jestli náš malý dům ještě stojí,“ přemýšlí.
Chvíli předtím se kochala pohledem z bytu v nejvyšším patře domu na sídlišti Zlatý vrch. „Celý Cheb mám jako na dlani. Je to moc pěkné město. Klid a mír. Milí lidé. I byt se mi líbí. Dokázala bych si představit, že tu budeme žít,“ usmívá se žena, která odjela do Čech se třemi dětmi. S osmnáctiletou dcerou Annou a syny ve věku 7 a 9 let.
Manžel musel na Ukrajině zůstat. „Nemohl jen tak odjet. Zatím nemá v Kyjevě hotové doklady. Ty jsou navíc drahé, neměli jsme tolik peněz. Jsme tu sami už měsíc. Moc se nám stýská. Hlavně dětem po tátovi,“ vzpomíná Jelena, která se doma na Ukrajině starala i o malé hospodářství.
„Chovali jsme králíky, slepice, kachny, křepelky. Těch bylo, myslím, dva tisíce,“ vypočítává. Prodejem drůbeže si rodina vylepšovala rozpočet. Když byly děti malé, naučila se spřádat surovou srst na vlnu, ze které pak pletla čepice, rukavice a šály. „Práce se nebojím. Budu dělat cokoli,“ říká odhodlaně.
Na přesídlení krajanů z celého světa vláda uvolnila v polovině ledna 66 milionů korun. Využity by mohly být především pro lidi s českým původem na Ukrajině. Podle Hany Malé z tiskového odboru Ministerstva vnitra České republiky zájem o vystěhování do České republiky projevila asi tisícovka Ukrajinců s českými kořeny. Část z nich už v Česku žije a pracuje.
