„Body se počítají už od Roland Garros,“ říká Hlaváčková. „Zatím na olympiádu moc nemyslíme, ale po každém úspěchu si vzpomeneme a jsme rády.“
Vybavíte si ještě vaši londýnskou jízdu? Nebo už se ztrácí v říši zapomnění?
AH: Ty zážitky jsou v nás nadlouho zaryté. Pořád mi vstávají chlupy na ruce, když si vzpomenu na vyhrané semifinále (proti Američankám Huberové a Raymondové). Ale zároveň mám pocit, že uteklo vážně hodně času.
LH: Taky že jo. Vždyť už se pomalu blíží další olympiáda. Ale pokaždé, když jsem se vrátila do Londýna a do Wimbledonu, tak jsem říkala: „Jo, támhle byla vesnice. Tohle bylo na kurtech jinak.“ Na zdi mi doma visí diplom. Olympiáda je nezapomenutelná.
Díky ní vás spousta lidí začala vnímat a uznávat. Jak byste její význam porovnaly třeba s grandslamy?
AH: Olympiádou se můžete skutečně proslavit. Je to nejvýznamnější sportovní akce. Ne každý člověk se orientuje v tenisu. Ale když se řekne olympiáda, tak se každý chytí za hlavu: „To musíte fakt být dobrý!“
Před dvěma lety jste se za dohledu veřejnosti dramaticky rozešly. Rok poté jste se k sobě vrátily. Jak se změnil váš vztah?
AH: Z mé strany nijak. Možná je teď z mé strany dokonce lepší.
LH: Nepociťuju nějaké velké rozdíly.
Andrea se trhla, utvořila dvojici s Lucií Šafářovou. Posléze navrhla znovuspojení. Jak jste ho zvládly, dámy?
LH: Porvaly jsme se.
AH: Jasně, daly jsme si do huby... Ale ne, vzaly jsme to jako dospělé holky. Tenis je naše práce. Víme, že si jako parťačky navzájem vyhovujeme. Zároveň nás to baví. Co bylo, bylo. Vězely za tím různé důvody a nechceme se k nim vracet.
Nedávno se zuřivě řešil rozpad páru plážových volejbalistek Kolocové a Slukové. Co vás napadlo, když jste o něm slyšely?
LH: Pár lidí mi říkalo, že jim to připomíná náš případ. Že se spolu nebaví a navzájem se vyhýbají. Odpovídala jsem, že to znám.
AH: Taky jsem si vzpomněla a dokázala jsem se do nich vžít, protože to není tak jednoduché. Vím, jak je těžké udělat takové rozhodnutí a pak se s tím vyrovnávat.
Jak dlouho vám trvalo, než jste se na dvorci znovu sehrály?
LH: Celý rok jsme šly krok za krokem, zápas po zápasu. A bylo to lepší a lepší. Přes léto jsme moc nehrály, ale od asijské šňůry mám pocit, že jsme zase zpátky.
AH: Čím víc utkání hrajeme, tím pohodlněji se na kurtu cítíme a přicházejí výsledky. Příští rok si musíme dát pozor, aby se nám nestávalo, že se třeba měsíc na turnajích neuvidíme.
Jak často teď pomýšlíte na příští olympiádu?
AH: Bylo by krásné se na ni dostat jako do Londýna, kam jsme nejely s velkými ambicemi a dopadlo to dobře. Ale nebude to legrace, protože konkurence je vyšší.
LH: Páry jsou vyrovnanější.
Máte výhodu, že jste déle spolu, zatímco jiné národní páry se skládají jenom kvůli Riu?
AH: Pojí nás spousta zkušeností, zase se zlepšujeme a ano, třeba to bude výhoda.
Jak hodně vás Rio motivuje? Máte ho v kalendáři označené červeným kroužkem?
LH: Já ano. A doufám, že tam vydrží. Že se na olympiádu nominujeme.
AH: Bude potřeba odehrát co nejvíc velkých turnajů a sbírat body.
Bude pro vás teď čtyřhra ve srovnání se singlem zase o něco důležitější?
AH: Pro mě význam deblu už letos stoupl. Mám to asi padesát na padesát. A tak to asi zůstane.
LH: Mám šanci se do Ria dostat i ve dvouhře. Pokusím se. Byla by to pecka.
V divoké Brazílii to zjevně bude něco úplně jiného než v tradicemi opředeném Wimbledonu, že?
LH: To jistě. Areál nebudeme znát. Překvapilo mě, že se nehraje na antuce, ale na betonu.
Lucie Hradecká a Andrea Hlaváčková během Turnaje mistryň v Singapuru.
Rio de Janeiro má rozporuplnou pověst. Jaké s ním máte zkušenosti?
LH: Já tam byla letos na turnaji. Bydlela jsem v krásném hotelu na pláži s neskutečným pískem. To bylo boží. Chtěla jsem se jít podívat na sochu Ježíše Krista, ale zrovna byl svátek, tak mě od toho odradili. Že prý tam bude hodně lidí.
Už jste si sestavily plán na příští sezonu?
LH: Uděláme ho po dovolené.
Kam vlastně vyrazíte?
LH: S přítelem poletíme na Bali. Původně jsme chtěli zůstat v Singapuru, ale když jsme viděli ten smog... Chceme vidět sluníčko.
AH: Já se vrátím do Česka. Ségra bude rodit, takže budu teta. Hodlám si to užít. Pak mě ještě čeká jeden menší turnaj a skromná dovolená, protože se mi nechce nikam cestovat.
Sem na Masters jste se protlačily na poslední chvíli, přesto máte slušnou šanci na postup do semifinále. Rostou vaše cíle?
LH: Chceme se tu ukázat co nejlépe. Nálada je dobrá na kurtu i mimo něj.
AH: Je to tady úžasný zážitek. Když jsme si s Luckou při losování uvědomily, v jaké společnosti jsme se ocitly, tak nám skoro spadla brada. Turnaj mistryň je fakt svátek tenisu.
Podívejte se, kde si tenistky v Singapuru užívaly přepychu:
