Série Fakjů, pane učiteli zosobňuje německy přímočarou středoškolskou verzi americké trilogie Pařba. Podobnosti ještě nahrává, že „dvojka“, Pařba v Bangkoku, má podobný cíl i ve druhém dílu Fakjů, neboť hrdinové vyrazí do Thajska.
Kriminálník v roli učitele vezme studenty na cestu pod pláštíkem družební charity s chudou místní školou, aby v ministerské soutěži porazili naduté soky ze snobského gymnázia. Ve skutečnosti však hledá ukradené diamanty - a zcela na rovinu, záminka je naprosto lhostejná.
Podstatné je dostat největší barbíny a sígry z celé třídy na uvolněný výlet s náladou turistické reklamy, kde se uplatní noční bary, vodní sporty a samozřejmě v druhém plánu i vzájemné polidšťování a polepšování generací.
Zkrátka plochá, účelová zábava budovaná na vulgaritách a buranských karikaturách napříč věkem, pohlavím i etnikem - ale přesto se dá přežít, dokonce občas vzít na milost. Z jediné příčiny, jíž je opravdu drzá a výstižná nekorektnost.
Způsob, jímž přesně pojmenovává a shazuje úřední hry na dobročinnost, nezisková hnutí a jiné papírové zásluhy, totiž sedí. Včetně závodů škol, která má víc přistěhovalců a postižených žáků, či výroku žáků „Viděli jsme šikmovoký, ale to se nesmí říkat, jinak bychom byli náckové.“