Boje velkou část Damašku přeměnily v horu sutin (říjen 2015)

Boje velkou část Damašku přeměnily v horu sutin (říjen 2015) | foto: Profimedia.cz

Obyvatele Damašku válka unavila, strach z bomb večer zapíjejí v barech

  • 283
Na obytné čtvrti dopadají rakety, automobily na každém rohu kontrolují hlídky. Tak vypadá život v Damašku, mocenském centru syrského prezidenta Bašára Asada. Přestože z hlavního města už prchly tisíce lidí za hranice, někteří stále zůstávají.

Imán žila před vypuknutím války v roce 2011 v damašské čtvrti Mezze, kterou obývali především příslušníci střední třídy. Společně s manželem zde v relativním blahobytu a klidu vychovávala dva syny. Dnes její rodina žije v nekonečném strachu.

Její manžel, bývalý psycholog, musel zanechat své praxe a začal se živit jako taxikář. Když však začaly do ulic hlavního města dopadat rakety, začalo být toto povolání příliš nebezpečné. Imánin manžel se již několik měsíců ukrývá doma. Imán uklízí byty a domy. Za tři dolary na den, což jí nestačí ani na nákup základních potravin.

Devětatřicetiletá žena se dnes obává především Asadových verbířů. „Každý den žiji ve strachu, že moje syny odvedou, nebo jednoduše zmizí. Tahle krize nemá řešení. Bude to trvat dlouho,“ sdělila Imán reportérům serveru Foreign Policy.

Bod zlomu

Ze Sýrie uprchly během čtyř let trvající občanské války více než čtyři miliony lidí. Většina Syřanů však stále zůstává ve své vlasti. Někteří nechtějí nechat ve válkou zmítané zemi svou rodinu, jiní na cestu do Evropy nemají peníze.

Západ se v Sýrii ztrácí, zbraně pro rebely končí i ve službách džihádu

V podobné situaci se nachází také desetitisíce obyvatel Damašku, kteří denně zažívají ostřelování vládních vojsk a povstalců. Situace je dlouhodobě nejhorší v oblastech držených povstalci, například na předměstí Duma, které je pod vytrvalou palbou asadovských vojsk, píše server The New York Times. Stovky civilistů zde zabily barelové bomby.

Většina obyvatel hlavního města se shoduje, že život režimu závisí na jediné věci – jak dlouho vláda dokáže bojovat proti povstalcům a Islámskému státu. Po boku Asadových jednotek od září bojují Rusové, většina Syřanů však nestojí ani na straně prezidenta, ani na straně povstalců. Válka je unavila a už si jen přejí její konec. O útěku do bezpečnějších oblastí v Sýrii nebo do Evropy nyní uvažují i ti, kteří až dosud v zemi zůstávali.

Boje velkou část Damašku přeměnily v horu sutin (říjen 2015)
Boje velkou část Damašku přeměnily v horu sutin (říjen 2015)

Bod zlomu je pro každého jiný. Někteří tvrdí, že z Damašku prchnou v momentě, kdy povstalci odříznou cesty k hranicím s Libanonem a pobřežním městům Latakía a Tartús. Pro jiné je hlavní hrozbou vstup Islámského státu do města. Imán se svěřila, že k útěku ji donutí až definitivní kolaps syrské měny.

I když si přeje zůstat ve vlasti, přiznává, že stále častěji sní o lékařské péči zdarma v Německu. Její starší syn má problémy s očima, mladšího trápí astma. Imán se však děsí toho, že než dokáže našetřit šest tisíc dolarů, za které by ji překupníci dostali do Evropy, pohltí její syny Asadova armáda. Se svými zdravotními problémy by v armádě nepřežili příliš dlouho, bojí se.

Válčit se bude navždy

Život v Damašku je plný kontrol - ať už armádních, či povstaleckých. V centrálních oblastech města musí auta na bezpečnostních kontrolách zastavovat i každé dva bloky. I přesto extremisté dokáží do obytných čtvrtí propašovat výbušná zařízení. Podle obyvatel Damašku městem každé dva až tři týdny hřmí bombové útoky.

V některých čtvrtí i přes boje stále fungují tradiční trhy (říjen 2015)
Boje velkou část Damašku přeměnily v horu sutin. Mnozí lidé žijí v provizorních...

Podobné incidenty ze země vyhání zejména ty, kteří si nákladnou cestu mohou dovolit. „Vládu nezajímá, jestli lidé odcházejí, nebo ne. Nemohou je zastavit,“ tvrdí jeden z obyvatel Damašku. „Vypadá to, že se bude válčit už navždy. Lidé tu pro své děti nevidí budoucnost. Jediní, kteří zůstávají, jsou ti, kteří ze situace profitují a lidé, co si cestu nemohou dovolit,“ vysvětluje.

I v Damašku se však najdou čtvrti, kde se lidé navzdory nekončící občanské válce dokáží bavit. Se setměním, kdy ustává ostřelování, se probouzí noční život zejména ve vládními vojsky ovládaných částech města. Na několik hodin ožijí vyhlášené bary, kde lidé prozpěvují písně oslavující Bašára Asada.

„Lidé si vyrazí ven, protože neví, co bude dál. Snaží se zapomenout, co se děje tam venku. Žij dnes a nestarej se o to, co bude zítra, říkají si,“ popisuje 30letá Syřanka, která pracuje pro vládu.

Kritika Asada a velká prohlášení režimu

I zde se však najdou lidé, kteří Asada kritizují. „Tahle země se potřebuje zbavit Asada. To je řešení,“ míní jeden ze stoupenců opozice. Jen málokdo svůj názor projevuje takto otevřeně, píše server The Guardian. Obavy z vězení a mučení jsou na místě. Někdejší fotograf Asadova režimu na počátku října letošního roku popsal kruté zacházení s lidmi v asadovských žalářích. Na denním pořádku v nich bylo kruté bití, trápení hladem či vypichování očí (více zde).

Asad není jediný viník, míní Schwarzenberg. Zaorálek chce „získat“ Turecko

Asad se snaží na veřejnosti vzbuzovat dojem, že je stále při síle. Před časem sice přiznal, že se armáda potýká s akutním nedostatkem vojáků, zároveň se však ohání tím, že jeho vojska stále ovládají klíčové území na západu Sýrie, kde v současnosti žije až 80 procent všech obyvatel Sýrie. V polovině září vládní vojska spolu s libanonskými milicemi posílily své pozice v okolí Damašku, když v oblasti Zabadání zničily údajně jedny z posledních úkrytů povstalců.

Pro obyčejné Syřany se však jedná o jeden z dalších vývojů konfliktu a mír jen tak neočekávají. Ti nejodvážnější zůstanou, ostatní však dříve nebo později tlaku občanské války podlehnou a budou hledat lepší život v cizině. Někteří kousek za hranicemi v Libanonu či Jordánsku, mnozí zkusí nebezpečnou cestu do Evropy.

Video zachycené po ruském bombardování nedaleko Damašku:


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue