Pozůstatků kostela z koloniální éry si jako první všimli rybáři, jejichž loďky přehradní nádrž v nejjižnějším mexickém státě Chiapas pravidelně brázdí. Hladina vodního díla, které se rozkládá na ploše 381 kilometrů čtverečních a za normálních okolností pojme zhruba deset miliard kubických metrů vody, totiž kvůli letošnímu suchu klesla o 25 metrů.
Na světlo se tak dostal téměř celý svatostánek, který Mexičané v 60. letech minulého století nechali zmizet pod vodou společně s opuštěnou vesnicí Quechula. Přehradě ve 20. století ustoupila i řada menších městeček nebo archeologická naleziště z dob slavných indiánských říší i španělských conquistadorů.
Kostel svatého Jakuba je 61 metrů dlouhý, 14 metrů široký a pozůstatky jeho zvonice se tyčí do výšky 16 metrů. Vybudovali ho dominikánští mniši, které do Mexika přivedl španělský misionář Bartolomé de las Casas. Obyvatelé kláštera v nedalekém Tecpatánu věřili, že se z blízké vesničky Quechula stane křesťanské velkoměsto střežící klíčovou obchodní stezku.
Rozvoj Quechuly překazil mor, naplnila se jen kostnice
Na materiálu, velikosti ani výzdobě kostela proto stavitelé nešetřili. Mexičtí odborníci na dobovou architekturu se domnívají, že svatostánek navrhl stejný architekt, který v druhé polovině 16. století budoval samotný tecpatánský klášter. Sny místních mnichů se ovšem nenaplnily.
Základy domů se vynořily u Znojma Unikátní pohled se letos naskytl i u Bítova na Znojemsku (více zde). Po suchém létu je ve Vranovské přehradě tak málo vody, že se objevily základy vesnice, která zmizela pod hladinou před 83 lety. |
„Kostel zřejmě nikdy neměl přiděleného vlastního kněze, navštěvovali ho pouze duchovní z větších měst v okolí. Rodící se město pak mezi roky 1773 a 1776 zasáhla morová epidemie,“ uvádí podle serveru Mexico News Daily architekt Carlos Navarrete, který historii stavby podrobně zkoumal ve spolupráci s mexickými úřady.
Oběti morové nákazy skončily v místní kostnici a přeživší se z Quechuly postupně odstěhovali. Opuštěný kostel svatého Jakuba začal pomalu chátrat, přišel o střechu i dřevěné trámy. Kamenná ruina se v údolí tyčila až do roku 1966, kdy celé okolí zaplavila voda z řeky Grijalva.
Před třinácti lety se dalo po kostele chodit
Nová přehrada Nezahualcóyotl byla v té době největším vodním dílem v Mexiku, po několika letech ji předčila nová nádrž Angostura na stejné řece.
Letošní odhalení kostela svatého Jakuba je od té doby teprve druhou příležitostí, kdy mohou Mexičané jeho ruiny vidět. Ještě delší sucho zemi postihlo v roce 2002. Vodní hladina tehdy poklesla natolik, že turisté, které na místo dovezly rybářské bárky, mohli dokonce chodit po chrámové lodi.
„Lidé oslavovali. Chodili se sem najíst, jen tak pobýt i podnikat. Prodával jsem jim smažené ryby. Kolem kostela pořádali průvody,“ vzpomínal pro agenturu AP místní rybář Leonel Mendoza. Letos se sice kolem kostela žádný ostrov nevytvořil, na ruiny se však přesto jezdí dívat řada milovníků památek.
Základy zatopených domů letos odhalila i Vranovská přehrada na Moravě:
