Jak se ministru životního prostředí hlasuje pro rozhodnutí, které negativně ovlivní životní prostředí?
Špatně. Bylo to několik bezesných nocí, ale já se vždy rozhoduji ne instinktivně, ale na základě docela odborného, dlouhodobého vhledu do dané problematiky. Limity jsem se zabýval možná rok, protože bylo jasné, že to rozhodnutí nás čeká.
Vám tedy vyšlo, že nejlepší variantou je prolomení limitů na dolu Bílina?
Bylo nám jasné, že vybíráme jenom ze špatných řešení. V žádném případě totiž nemohlo být nalezeno řešení, které potěší všechny skupiny. Každé rozhodnutí má na region, který je strukturálně postižen, dopady sociální nebo dopady z pohledu životního prostředí anebo má dopady na energetickou bezpečnost. Troufám si říct, že jsme jako vláda shromáždili poměrně hodně údajů, odborných podkladů, bavili jsme se s těžaři, byli jsme se na ta místa podívat a ze všeho toho vyšly varianty, které byly diskutované na vládě, kde byla nakonec vybrána varianta usnesení ministerstva životního prostředí (prolomení limitů na dole Bílina s ochranným pásmem 500 metrů - pozn. red.).
Zkuste vysvětlit hlavní argument, proč vláda prolomení limitů schválila?
Je to kombinace více faktorů - zajištění energetické soběstačnosti, dostatek uhlí pro teplárny a malospotřebitele a pracovní místa pro horníky. Díky pokračující těžbě za limity také nebudou muset na Bílině opustit tisíce lidí své domovy, jako by tomu bylo při prolomení limitů na dolu ČSA.
Neměl by ale ministr životního prostředí už z principu hlasovat proti prolomení těžebních limitů?
Teoreticky máte pravdu. Já jsem ale věděl, že by to prošlo i bez mého hlasu. A byl jsem blízko názoru, že v takové chvíli hlasovat proti, by bylo mírně řečeno alibistické. Ačkoliv bych si nad tím mohl umýt ruce a říct, že jsem hlasoval proti. Ale takhle jsem to nechtěl. Navíc přijatý návrh usnesení byl můj a přišlo by mi zvláštní pro něj nehlasovat.
Ale kvůli tomuto rozhodnutí budou mít Braňany, Mariánské Radčice či Bílina těžební jámu vzdálenou pouhých pět set metrů od obce.
My jsme z diskusí s představiteli zmíněných obcí věděli, že když se přijmou dostatečná ochranná opatření, dostatečně dlouhé hygienické pásmo od těžby či další opatření typu skrápění a tak dále, tak se dají zdravotní rizika vyplývající z vlastní těžby omezit na minimum.
Zvažovala vláda při rozhodování o limitech argumenty petice podepsané lékaři, vědci či neziskovkami, že prolomení limitů na Bílině by způsobilo zdravotní a externí náklady ve výši 10 miliard korun?
Vláda ji brala na vědomí, protože ji měli k dispozici všichni a bavili jsme se o tom. Ale zmíněné externality jsou kumulace za celé období až do roku 2055. A z 97 procent jsou tvořeny spalováním uhlí a nikoliv z vlastní těžby. Především jde o dopady emisí oxidu dusíku a prachových částic na zvýšenou nemocnost. A já jsem přesvědčen, že technologie po roce 2038 (do té doby by se na Bílině těžilo i bez prolomení limitů - pozn. red.) budou takové, že spalování už nebude představovat takovou zátěž pro zdraví lidí a že dopady mohou být řádově sníženy.
Vy sám v kraji žijete, bydlíte v Litoměřicích. Vy nemáte strach o své zdraví či zdraví své rodiny?
Já ty obavy nemám. Ale upřímně řečeno, ta otázka se, teď mi odpusťte, novinářsky staví tak, jako by se dnes na dolu Bílina netěžilo. Ale ono se tam těží a těžit bude do roku 2038, i kdyby limity prolomeny nebyly. My se teď přitom bavíme o těžbě, která bude za horizontem tohoto roku a která bude prodloužena do roku 2055. Naopak útlum na dole ČSA, který pravděpodobně nastane, bude kompenzovat případné rozšíření těžby na dole Bílina. Pokud se tedy bavíme o zdravotních rizicích a, znovu zdůrazňuji, plynoucích především ze spalování uhlí, tak se bavíme o horizontu po roce 2038, kdy technologie spalování budou mnohem vyspělejší a topeniště budou muset plnit mnohem přísnější ekologické limity než dnes, protože to k tomu bude směřovat.
Prolomení limitů na dole Bílina nicméně vyvolalo silné reakce opozice či aktivistů. Poslanec za Ústecký kraj Michal Kučera z TOP 09 mimo jiné řekl, že jde o drancování krajiny. Podle vás nejde?
V této chvíli to považuji za rozumný, byť pro mě s třesoucíma se rukama, kompromis toho, co jsme obětovali a co získali. A získali jsme energetickou bezpečnost, takže pro mě to není drancování krajiny. Navíc, my jsme něco zdědili, pokračujeme v tom a nelze říct, že drancujeme krajinu, která by doteď byla panenská. To prostě není pravda.
Na to se ale dá namítnout, že ta krajina už toho má za sebou dost a vy jí teď zatížíte ještě víc...
Jasně, to si může třeba někdo říct, protože nemá odpovědnost za to rozhodnutí. Ale my ho máme a takto jsme rozhodli, protože to je bohužel stále ještě únosná cena za to, co tím získáme. Nedával bych vůbec na misky vah otázku zdraví, protože zdraví bude vždycky přednější. A tady se nedá říct, že jsme vyměnili zdraví lidí za miliardy. Protože v Ústeckém kraji je tolik věcí z pohledu možností autodopravy, snižování lokálních emisí či dotováním ekologických kotlů, které můžou zdravotní rizika z prolomení limitů kompenzovat.
Vláda argumentuje, že jeden z hlavních důvodů prolomení limitů na dole Bílina bylo udržení zaměstnanosti v regionu. Nebyla ale také silným důvodem snaha vlády zásadně usnadnit ČEZ návratnost investice do vybudování nového bloku uhelné elektrárny Ledvice za desítky miliard korun, který letos ČEZ zprovozňuje a jemuž se uhlí z přilehlého dolu Bílina velmi hodí?
O téhle investici ČEZ rozhodl daleko před vznikem této vlády. Dnes je ten blok postaven. Ale vy dobře víte, že jsme do usnesení o prolomení limitů dali, že uhlí musí jít preferenčně do teplárenství. Zdůrazňuji, že to rozhodně nebude tak, že se shrábne uhlí za limity dolu Bílina a půjde do Ledvic. To by nemělo smysl.
Ale ČEZ pro elektrárnu Ledvice uhlí z Bíliny v určitém množství odebírá už nyní a díky rozhodnutí vlády má jistotu, že tak bude moci činit až do roku 2055. Nebo snad ne?
Já dnes nevím, kolik uhlí za limity půjde do Ledvic. My máme jednoznačnou preferenci, aby bylo uhlí prioritně pro teplárny, a tu si obhájíme. Ale také je to o tom, že ČEZ bude postupně v průběhu příštích let až do roku 2030 odstavovat čtyři nebo pět svých nejvíce znečišťujících elektráren tak, aby Česká republika splnila závazky týkající se snížení emisí oxidu uhličitého. A elektrárna Ledvice, ačkoliv neznám přesně její parametry, má z hlediska plnění ekologických limitů a spotřeby uhlí výrazně lepší parametry než stávající elektrárny ČEZ. To znamená, pokud už se o takovéhle investici rozhodlo, tak je jasné, že je zájem, aby ta investice jela, protože je podstatně ekologičtější. Takže ano, stávající uhlí do roku 2038 určitě nějakou částí půjde do Ledvic a předpokládám, že tam určitou částí půjde i po roce 2038. Ale kolik z toho na Ledvice zbude, to je otázka dalších debat.
Naopak o uhlí z dolu ČSA u Horního Jiřetína na Mostecku, kde vláda limity zachovala, jste říkal, že podle vás nebude potřeba. Proč ho tedy vláda neodepsala?
Vláda k tomu v tuto chvíli neměla podklady, ale ta debata se podle mého názoru povede v průběhu příštích let. Upřímně řečeno, dosud na ni nikdo neměl odvahu. Ale k absolutnímu odpisu ložiska podle mě nedojde, protože je příliš významné. Jedná se o tři čtvrtě miliardy tun uhlí, které v průběhu příštích desítek let třeba poslouží k efektivnějšímu využití než ho spálit a udělat z něj elektrickou energii na vývoz.
Zachování limitů na dole ČSA znamená, že si tamější horníci v příštích letech budou muset najít práci...
Vláda to rozhodnutí učinila s vědomím, že to znamená postupný útlum těžby na dolu ČSA do roku 2024. Jasně to padlo i v pondělí, kdy šéf odborů na dole ČSA říkal, že v takovém případě by už v roce 2016 odešlo přibližně 300 lidí. Proto také vláda zároveň řekla, že je potřeba urychleně připravit program kompenzující ztráty pracovních míst. Samozřejmě na dole ČSA budou odchody do důchodu a některé lidi bude moci nabrat Bílina. Ale když vláda řekla A, tak musí říct i B, jak tomu regionu pomůže. Protože jen administrativně rozhodnout o ukončení těžby a říct horníkům, že „vás tu necháme“, tak to nejde.
Demonstrace před rozhodováním vlády o limitech:
19. října 2015 |
