Pořad improvizovaných skečů provedl Daniel Dangl za šest let slovenskou verzí, pak „primáckou“, která to dotáhla až k výhrám v anketě TýTý, a nyní variantou pro TV Barrandov. V čem se liší, když herci i princip recesistické besídky zůstali stejní? Prakticky v ničem, komici plní Danglovy pokyny.
Například - mluvte v určených dvojicích, leč jednohlasně o prodeji lyžařského zájezdu. Nebo - zahrajte si na detektor lži v situaci, kdy se spolužáci potkávají po letech u kávy. Případně - natočte reklamu. Aktéři střídají vzájemné sestavy, saka, role, paruky, rekvizity, jiskřivější i rozpačitější reakce. Zjevně jsou zase rádi spolu, ale nedávají najevo ani náznak změny, byť třeba jen pro čistě formální zdání dělící čáry mezi dvěma zakázkovými etapami.
La Parta tudíž není ani lepší, ani horší než Partička. Nikdo to od ní zjevně ani nežádal. Tak, jak TV Barrandov adoptovala jiné osiřelé pořady konkurenčních stanic od studiového luštění křížovek po variantu Kufru, i Partičku převzala se vším všudy. Bez výraznější dramaturgie, která by některé zauzlené hry typu „hádej, kdo jsem“ zrytmizovala, ozvláštnila či urychlila.
Otázkou je, jestli typ humoru, který na jedné stanici stagnoval, může zažít vzkříšení na jiné, natož v televizi, která své publikum vystavuje úplně jinému typu zábavy na způsob domáckých potlachů. Ale šance žije - pokud nezačne TV Barrandov aktérům nutit hosty ze zásobárny svých „tváří“. I když Kateřina Brožová s Alešem Cibulkou by z La Party udělali opravdu nevídaný originál.
