Šest hodin, devatenáct minut. 11. října 2000. V ten okamžik byla zahájena štěpná reakce v Jaderné elektrárně Temelín. V neděli od tohoto historického momentu uplyne přesně 15 let.
Václav Havlíček byl jako operátor reaktoru u toho. „Byl jsem jedním z těch, kdo spouštěli první řetězovou reakci v reaktoru,“ říká.
Přestože ČEZ udává okamžik na minutu přesně, celý proces nastartování reaktoru byl velmi dlouhý. Předcházela mu dlouhá příprava. Dril musely absolvovat i všechny směny, které se na blokové dozorně střídaly.
„Přesně se nevědělo, na koho to vyjde, protože proces startování je dlouhý. Měsíc předem jsme už začali tušit, který den to bude. O tu první směnu byl velký boj,“ vzpomíná po 15 letech.
„První spouštění reaktoru je velká vzácnost, to zažijete jednou za život. Pro všechny to byla ohromná čest a sláva. Každý o to stál. Opravdu fungovalo, že si kolegové nabízeli cokoli za prohození směny, aby mohli být u toho,“ dodává.
Všechny posádky procházely výcvikem vlastního spouštění na simulátoru. To je věrná kopie blokové dozorny. Nanečisto uměly uvést reaktor do provozu všechny směny, které se tu střídaly.
„Spuštění spočívá v tom, že vytáhneme řídicí tyče a postupně snižujeme koncentraci boru, až naběhne štěpná řetězová reakce. Je to velká odpovědnost, protože reaktor musí být neustále pod kontrolou. Existuje přesně stanovený a definovaný stav, kdy se udává, že se reaktor nastartoval. Říká se tomu kritický stav, tedy okamžik, kdy je reakce schopná sama se udržet,“ vysvětluje 44letý inženýr.
Název kritický ovšem u řady lidí vyvolává dojem, že něco není v pořádku. Některé lidi toto označení v souvislosti s jadernou elektrárnou vyděsilo. „Vypustili jsme hrdě do světa, že reaktor se nachází v kritickém stavu. Pak nám sem volali, že máme reaktor před výbuchem, a ještě se s tím vytahujeme,“ vypráví Havlíček o prvních hodinách provozu Temelína.
Celá událost byla zprávou číslo jedna. Psaly o ní všechny noviny, záběry z blokové dozorny byly ve všech televizích. Obyčejně jsou ve velíně čtyři lidé - operátor reaktoru, operátor turbíny, vedoucí blokové dozorny a vedoucí reaktorového bloku. Ten den zde byla spousta hostů - od politiků po novináře.
Ovšem spouštění pro pozvané hosty se odehrávalo pouze v simulátoru. Reálně tak reaktor „nerozjel“ Havlíček, ale současný ředitel elektrárny Bohdan Zronek. Tehdy jako operátor reaktoru.
„Ačkoli si veřejnost myslí, že jsem to spouštěl já, my byli jen v simulátoru. Nemohli jsme vzít média a všechny okolo do reálné blokové dozorny. Ta posádka na to potřebovala klid,“ upozorňuje Havlíček.
I tak pro něj zůstává datum 11. října jedním z nejvýznamnějších dnů života. I proto, že se mu ve stejný den, ovšem jiný rok, narodil první syn.
Na simulátoru byl provoz naprosto synchronizovaný s tím reálným. Posádka dozorny dělala v ten samý čas stejné operace. „Ve chvíli, kdy se začaly vytahovat regulační tyče, my je vytahovali taky,“ popisuje Havlíček.
Spouštění štěpné reakce si nakonec užily v podstatě všechny směny. Při tak složitém procesu, jako je první oživení nového reaktoru, je totiž spousta měření, testů a kontrol, takže štěpná reakce se několikrát zastavuje a zase startuje. „Jeden z testů byla zkouška, jakou účinnost mají regulační tyče. Já jsem byl v té směně, která reaktor pak podruhé naostro rozjížděla,“ dodává.
Než se nová elektrárna dostane na plný výkon, trvá to třeba měsíc i dva. A elektrickou energii do sítě začne dodávat i později. U Temelína to bylo konkrétně až 21. prosince.
Havlíček zažil i další důležité události v Temelíně. Sloužil, když elektrárna poprvé dosáhla výkonu 1 000 MW a také když se o dva roky později spouštěl druhý blok. Tentokrát už v pozici vedoucího reaktorového bloku, kterou zastává dodnes.
27. července 2015 |
