Pětadvacetiletá Nepálka Mira Rai je na dobré cestě stát se národní hrdinkou. Přitom ještě před osmnácti měsíci byla jednou z tisíců nepálských dívek, které přežívají v zapadlých vesničkách v nepálských kopcích.
Nyní se pravidelně umisťuje v čele výsledkových listin nejtěžších běžeckých závodů světa. Běžně mají padesát až sto kilometrů a vedou přes horské hřebeny. Co Miru na běhání motivuje? Peníze to nejsou. Drobná dívka s jemnými rysy chce nepálském ženám ukázat, že i v přísně konzervativní společnosti se mohou prosadit a jít za svými sny.
Mira Rai v dokumentuŽivotní příběh nepálské běžkyně dostane v prosinci letošního roku také filmovou podobu. Dokumentární snímek mapující její začátky i velké úspěchy chce motivovat mladé Nepálce k běhání. Neziskový filmový projekt bude promítán zejména v nepálských školách. K dostání bude také na DVD. Veškeré výtěžky z prodeje poputují přímo k nepálským běžcům a budou využity na zaplacení jejich startovného na závodech (více o dokumentu v angličtině najdete zde). |
Mira moc dobře ví, o čem mluví. Její cesta k úspěchu si totiž v obtížnosti nezadala s těmi nejtěžšími běžeckými závody. Její rodiče byli obyčejní dělníci, kteří nevlastnili žádnou půdu. Peněz neměli mnoho a Mira se tak do školy vydávala jen výjimečně. Od deseti let musela pracovat. Za pár rupií nosila na zádech těžké pytle s rýží do vesnic vysoko v horách, píše server The Guardian.
Po boku maoistů
Nepál byl tehdy jen krůček od občanské války. V roce 1995 maoistické skupiny zažehly ozbrojenou vzpouru proti vládním jednotkám a zkorumpované monarchii. Jejich cílem byl státní převrat a vytvoření nové komunistické společnosti založené na rovnoprávnosti. Chvályhodné myšlenky se však utopily v brutálním konfliktu, kterého se účastnily i desítky tisíc dětí. Vysvobození přišlo až v roce 2006, kdy se obě znepřátelené strany zavázaly ke smíru.
Jedním z dětských vojáků tehdy byla i Mira. Jednoho dne do její vesnice přišli náboráři maoistů. „Inspirovala mě jejich slova o lepší společnosti, zejména pro ženy. A samozřejmě také to dobrodružství,“ vzpomíná. Ostatní dívky prý podle ní byly závislé na svém domově a Mira doufala, že je svým krokem motivuje k boji za jejich práva.
Následující dva roky strávila ve výcvikovém táboře. Maoisté ji naučili zacházet se zbraní a do hlavy jí nalili také potřebnou dávku ideologie. Miře se však na pobytu v táboře nejvíce líbila sportovní část výcviku. Nejprve si zamilovala bojová umění, později běh. Do ostrých bojů se příliš nezapojila.
Mira Rai během výcviku v táboře maoistů.
Když v Nepálu zavládl mír, mnoho maoistických bojovníků vstoupilo do nově se formující armády. Mira se však do ozbrojených složek nedostala a vrátila se do své rodné vesnice. „Šla jsem domů a začala jsem studovat. Taky jsem dál běhala. Každý den,“ vzpomíná.
V loňském roce ji přátele přemluvili, aby se zúčastnila horského běžeckého závodu na 50 kilometrů. Trasa vedla až do výšky 2600 metrů. Podobných závodů se v Nepálu každoročně koná několik a jsou oblíbené i u mezinárodní běžecké špičky (více o trailových závodech v Nepálu se dočtete zde)
Mezinárodní úspěchy
Mira nikdy podobnou vzdálenost neuběhla. Byla jedinou Nepálkou na startovním poli. S pomocí přátel, kteří jí na trati nosili nudle a ovocnou šťávu, závod úspěšně doběhla. „Neměla jsem žádné jídlo ani tekutiny. Věděla jsem ale, že to mohu dokázat. Musela jsem,“ popisuje poslední kilometry závodu, který dokončila jako jediná žena a tudíž ve své kategorii zvítězila, píše server Trail Running Nepal. Vyhrála i následující nepálský závod Mustang Trail Race.
Pro Miru bylo toto vítězství obrovskou motivací. Opět se vrhla do tréninku a začala se účastnit závodů v zahraničí. Hned ve svém prvním závodě na masivu Sella Ronda v Itálii zvítězila v traťovém rekordu. Co následovalo? Série dalších vítězství (kompletní umístění Miry Rai najdete zde)
Mira Rai při jednom z horských závodů
Za umístění na čele závodů běžně inkasuje i přes tisíc eur (asi 27 tisíc korun), což je téměř dvojnásobek průměrného ročního příjmu v Nepálu. Díky tomu mohou její sourozenci chodit do školy a její rodiče se nemusí bát o to, zda budou mít zítra co jíst. „Vždycky mě moc podporovali, dlužím jim mnoho,“ míní Mira.
Motivace pro ženy
Její úspěchy přišly navzdory tomu, že v Nepálu se sport obecně příliš nepodporuje. Sportující ženy jsou pak na tom ještě hůře. Místní běžkyně si tak snaží pomoct sami a na internetu spustily crowdfundingovou kampaň, která má za cíl podpořit nepálské atletky (více o kampani zde).
Přestože je Mira finančně zajištěná, připomíná, že její motivací nikdy nebylo vydělávat během velké peníze.
„Běhání prostě miluju, dělala bych to tak jako tak,“ tvrdí a dodává, že jejím cílem je hlavně motivace nepálských žen. Ty by podle ní měly následovat její vzor a prát se za splnění svých snů bez ohledu na to, co od nich nepálská společnost stále ovládaná konzervativními tradicemi očekává.
Podívejte se, jak se Mira Rai chlubí svými úspěchy v rodné vesnici:
