„Proto jsme v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko vyvěsili padesát ptačích budek, které sýkorky úspěšně osídlily,“ doplňuje Jirků. Z tisíců chlupů posbíraných sýkorkami ke stavbě hnízd pak vědci vybrali několik, které by mohly patřit losům. O netradiční metodě sčítání informovala ochranářská společnost Česká krajina.
Následná genetická analýza pomůže určit, z kolika jedinců vzorky pochází, jaké je jejich pohlaví a jak jsou vzájemné příbuzní. „Odhaduje se, že v České republice přežívá méně než dvacet posledních losů. Sčítání založené na genetické analýze srsti by nám mělo přinést přesnější údaje. Losi totiž dokážou migrovat na velké vzdálenosti, proto i pozorování na místech vzdálených desítky či stovky kilometrů mohou patřit témuž migrujícímu jedinci,“ upozorňuje Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina.
Dosavadní výsledky ukazují, že v oblasti Lipna v roce 2011 přežívalo posledních čtrnáct losů. Navíc zvířata jsou si vzájemně velmi blízce příbuzná,“ konstatuje Martin Ernst z Mendelovy univerzity. Právě blízká příbuznost je pro losí populaci riziková. Výstavba dálnice v jižním Polsku kolem roku 2000 přerušila migrační trasu losů do Česka, a proto k nám noví jedinci nepřicházejí. To může vést k degeneraci místní izolované populace a jejímu zániku, uvádí Česká Krajina.
Los je největším jelenovitým druhem nejen u nás, ale i v celé Evropě a Asii. Dospělý samec váží až 450 kilogramů, délka jeho těla může dosáhnout až tří metrů a výška až 235 centimetrů. V současné době přežívají jejich populace na Třeboňsku a v okolí Lipenské nádrže. V minulosti byli losi na území dnešní České republiky člověkem vyhubeni, zřejmě mezi 12. a 15. stoletím.
Do 80. let minulého století se k nám losi šířili ve třech migračních vlnách z Polska a v roce 1980 se jejich počty u nás odhadovaly na 30 až 50 kusů. Od 90. let však začalo losů opět ubývat. Ochranáři v srpnu navrhli novou dopravní značku „Pozor, los!“.
