V pátečním vedru vypadal zničeně. Ve třech setech překvapivě podlehl Somdevu Devvarmanovi. Zkomplikoval Česku cestu za udržením. A věděl, že zklamal.
Večer pak Jiří Veselý těžko usínal. I v sobotu se složitě dostával do rytmu. Ale ulevilo se mu, když jeho spoluhráči zvládli vítězně čtyřhru a přiblížili Česko k postupu.
Pak od kapitána Jaroslava Navrátila uslyšel: Budeš hrát v neděli!
Věděl, že dostane šanci napravit své selhání. A v souboji jedniček proti Yukimu Bhambrimu uspěl. „Je strašně důležité, že se mi podařilo dotáhnout utkání do vítězného konce,“ říkal 22letý tenista.
Ulevilo se vám, že jste odčinil páteční prohru?
Jsem za to strašně rád. V pátek jsem byl z mého výkonu strašně nešťastný a zklamaný. I z mého projevu, který prostě nebyl dobrý. Ten den jsem prostě nebyl připravený na podmínky a vůbec na ten zápas. Věděli jsme, že podmínky budou extrémní a strašně těžké, ale myslím, že jsem to nevzal asi úplně až tak vážně, jak bylo potřeba. Fyzicky mě to dostalo úplně na dno, víceméně hned na úvod zápasu. Už bylo těžké s tím něco dělat. Nepomohl jsem si tehdy moc servisem, krk nebyl úplně ideální, není stále. Ale dneska jsem si řekl, že do toho dám všechno. Pokud mě z toho kurtu chtějí dostat, tak jedině na nosítkách. A od začátku snad bylo vidět, že jsem byl i úplně jinak mentálně nastavený na zápas a chci nechat na kurtu všechno. Jsem rád, že se mi to podařilo.
Je pro vás hodně důležité, že jste nakonec uhrál třetí bod sám?
Jo, chtěl jsem přispět důležitým bodem. Bylo strašně důležité, že se mi podařilo dneska dotáhnout celé utkání do vítězného konce.
Důležitý byl i včerejší vítězný debl, že?
To byl asi nejdůležitější bod celého utkání. Nepočítali jsme, že bychom byli favorité. Ale kluci zahráli neskutečně. Tentokrát jsme zapůsobili jako pravý tým. Ukázali jsme, že jsme tady od toho, abychom jakkoliv získali tři body. Každý z týmu dokázal bodem přispět. A nejen hráči, ale i všichni členové realizačního týmu udělali maximum, aby se tu tři body získaly. Myslím si, že jsme zapůsobili opravdu jako celek a zaslouženě jsme to dotáhli.
První dva sety jste ale odtáhl hlavně silou vůle, že?
První set jsem byl ještě fyzicky v pohodě. Ve druhém už to na mě zase začalo padat a byl jsem z toho takový nervózní. Sám jsem netušil, v jaké on je kondici. Je domácí, takže se to na něm může podepsat buď stejně, nebo méně. Měl jsem tam pár stavů, které byly nepříjemné. Ve druhém setu 3:4, 15-40, dal jsem dvě dvojchyby v gamu a už mi opravdu docházela šťáva. Ale dokázal jsem ze sebe vymáčknout úplně všechno, zatnout zuby a prokousat ten game. Za stavu 5:5 začalo možná i víc foukat, což mi zpříjemnilo situaci, trochu jsem fyzicky pookřál a dokázal jsem ještě zmobilizovat nějaké síly. Druhý set byl strašně zlomový.
Hnalo vás hodně i povzbuzování hlasité skupiny českých fanoušků?
Musíme poděkovat všem, kteří nás přišli povzbudit. Přeřvat Indy bylo víceméně nereálné, ale strašně mě nakoplo, když jsem slyšel fanoušky, jak mě ženou dopředu. Byla to veliká motivace. Měl jsem obrovskou radost, že takhle fandili - a i v těžkých momentech jsem dokázal využít jejich podpory. Musím fanouškům poděkovat. A všem, kteří se podíleli na tom, abychom to utkání zvládli a vyhráli.
Jak jste se psychicky srovnával s pátečním nezdarem?
V pátek jsem byl špatnej. Cítil jsem strašnou vinu a strašný zklamání. Z mé strany. Všichni ode mě očekávali po Lukášově výhře bod. Postavil jsem se k tomu čelem. Prostě jsem selhal, veškerou vinu jsem vzal na sebe. O to hůř se mi spalo, o to hůř se mi včera dopoledne fungovalo. Ale potom, co kluci dokázali neskutečně vydřít čtyřhru, tak jsem byl znovu v pozici, kdy jsem chtěl napravit pátek. Dneska ráno byla nervozita velká, zodpovědnost tam byla, ale řekl bych, že jsem na to byl mentálně připravený. Dostal jsem i od celého týmu instrukce tam nechat úplně všechno. Byl jsem připravený také na to, že to bude maso. I na to, že se může stát cokoliv. Můžu dostat křeče, může mi být blbě, ale musím tam nechat srdce, všechno. Řekl bych, že jsem to dneska ukázal. On naopak trochu odpadal.
Jak jste se snažil najít cestu z pátečního splínu?
Mluvil jsem se všemi z týmu. Potom, co se získal bod v sobotním deblu, tak za mnou všichni přišli. Všichni říkali, že mi věří, že to zvládnu. A když tam nechám všechno, že ten bod získám.
To muselo povzbudit, že?
Dodalo mi to strašně moc síly a energie se s tím poprat. Když jsem se za jakéhokoliv stavu podíval na lavičku, tak jsem viděl, že mi věří, jsou tam srdcem a vším se mnou, že tam se mnou trpí. Za to jim patří obrovský dík. Myslím si, že celý tým tentokrát zafungoval jako opravdu dobrý celek a že jsme to společně všechno našimi silami zvládli.
Ukázalo se, že Davis Cup je v tomto ohledu výjimečný, když cítí člověk takto silnou podporu?
V každém případě. Abych byl upřímný, tak toto je můj první ostrý bod, takže o to víc si toho vážím. Řekl bych, že je to pro mě zkušenost. Když hrajete buď mrtvé zápasy, nebo prohrajete, tak tyto pozitivní emoce tolik nevnímáte. Ale když opravdu o něco jde a člověku je špatně, trápí se, bolí ho všechno, dostává křeče a vidí, že tam s ním je tým a všichni ho podporují a ženou, tak to je něco, co člověk jako hráč v osobní kariéře nezažije.
Kolik vám zbylo sil po tomto víkendu?
Rozsekaný jsem. Uvidíme, co bude dál. Čekají mě další turnaje, ale musím teď dobře promyslet, co a jak dál, jestli hned letět na turnaj, nebo doléčit celý krk a připravit se na zbytek sezony, který je pořád ještě celkem dlouhý. Zbývá sedm osm týdnů do konce sezony. Udělám všechno pro to, abych se rozhodl správně. Abych byl připraven. Turnajů jsem původně chtěl objet hodně, challenger v Tchaj-wanu, asijské podniky, Basilej, Vídeň, Paříž. Ten plán je masakr, ale určitě budou nějaké změny.
Ulevilo se vám, že si můžete odškrtnout první vyhraný zápas v Davis Cupu za nerozhodnutého skóre?
Když to řeknu vtipně, tak jsem přišel o daviscupové panictví. Určitá úleva to samozřejmě je. Je mi 22 let, takže věřím, že daviscupových utkání budu hrát ještě hodně.
