Skoro dvacet let jste pracoval v jednom z klíčových podniků na Frýdecko-Místecku jako hutní specialista. Proč jste ze svého oboru odešel?
Hlavním důvodem byla krize v hutnictví. Abych byl přesnější, byla to snaha hutních firem šetřit za každou cenu, a to i na hutních specialistech, kteří nebyli pro firmu prioritně důležití jako provozní zaměstnanci. Mí kolegové postupně ve firmě končili a já jsem je následoval v roce 2000.
Ladislav Březina
|
To už jste měl jasno, že se pustíte do podnikání?
Ne. O tom, jak dále, jsme s kolegy samozřejmě diskutovali a vyhodnocovali, jak takovou situaci řešili naši předchůdci. Mnozí bývalí kolegové se v oboru uchytili tak, že založili soukromé obchodní firmy. Pro nás techniky bylo řešení složitější.
Nakonec jste se rozhodl a začal pálit slivovici.
Věděl jsem o podpoře nezaměstnaných v hutním průmyslu, kterou byla vratná bezúročná dotace na rozvoj podnikání. Od mého bývalého spolupracovníka pak přišla úvaha o pěstitelské pálenici a posledním střípkem do mozaiky byl volný objekt ideálních parametrů. Pak nastalo roční období, kdy jsem se touto myšlenkou intenzivně zabýval. O rok později, v říjnu 2001, jsme s kolegou vypálili náš první kvas.
Byl to velký skok do neznáma?
Kouzlo tohoto podnikání bylo v podobnosti. Opět jsem zde ovlivňoval a řídil technologický proces, ale nikoli proces zpracování oceli, ale proces zpracování ovoce. A možná se to někomu může zdát zvláštní, ale i taková jednoduchá lidová zábava, jakou je výroba ovocných destilátů, je vlastně složitá záležitost, kde znalosti ze školy i praxe v hutnictví najdou využití.
Jak jste začínal?
Důležité, zejména pro začátek, bylo pořízení kvalitního destilačního zařízení. Rozhodli jsme se pro firmu z Pacova a po patnácti letech provozu mohu konstatovat, že rozhodnutí bylo správné. Právě na nákup kompletního zařízení jsme využili prakticky celou bezúročnou dotaci ve výši jednoho milionu korun.
Štěstí jsme měli i na provozovnu, která v té době patřila tělovýchovné jednotě. Sokol nám ho původně pronajal na dvacet let, ale po deseti letech se náhle majitel rozhodl nemovitost nabídnout k prodeji.
A neváhali jste.
Pro nás coby zavedenou firmu nebyla prakticky jiná možnost než odkup akceptovat i za cenu zadlužení. Přesto tohoto kroku nelituji, protože mít vlastní firmu ve vlastním objektu se ukazuje pro životaschopnost firmy jako krok k nezaplacení, a to i za cenu následných vynucených investic do tohoto objektu.
V čem je vaše pálenice jiná než ostatní?
Pálenice samozřejmě musí mít kvalitní destilační zařízení. Podle mého mínění naše jednokotlové destilační zařízení vyrobí kvalitnější produkci než klasická dvoukotlová pálenice. Hlavně proto, že zde proběhne mnohem více destilačních cyklů. Dobré jméno pálenici ale dělá především její pověst, kterou šíří spokojení zákazníci.
Nepletou si vás někdy zákazníci s vaším jmenovcem, šéfem lihové mafie ze Zlína Radkem Březinou?
Stalo se, že jsme večeřeli a nějaká cizí paní volala, zda pálenice jede, nebo ne, když je ten Březina ve vazbě. Manželka tehdy klidně odpověděla, že v klidu večeřím, což asi dotyčnou paní zmátlo ještě víc.
Může se hoditBuďte úspěšní. Nastartujte svoji kariéru na jobDNES.cz. Vybírejte z aktuálních volných pracovních pozic. |
Právě teď máte sezonu, jak to zvládáte?
Pěstitelské pálení je sezonní záležitost, která na severní Moravě zpravidla začíná počátkem srpna, protože oproti jižním oblastem zde není k dispozici dostatek letního ovoce, jako jsou třešně, meruňky nebo višně, které by byly pro kvas zajímavé.
I proto začínáme vlastně od září, kdy se v kotli začínají vařit první letní jablka, mirabelky, hrušky, ryngle a včasné odrůdy švestek. Ta pravá sezona a bitva o místo v pořadníku na pálení začíná koncem října a vrcholí v období Vánoc. Pokud nepřituhne, pokračuje na plný výkon i v lednu a únoru. Říkám tomu druhá vlna, to jsou pohodoví klienti, kteří si počkají na pálení až na nový rok.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Kolik litrů ročně pálíte?
Pamatuji si samozřejmě jak špatné roky, kdy se vypálilo třeba jen pět tisíc litrů, ale i ty dobré, kdy toho bylo přes dvacet tisíc litrů. V databázi máme necelé dva tisíce zákazníků. A jestliže jen třetina z nich má to štěstí a urodí se jim ovoce na pálení, nezastavíme se od srpna do května.
Patříte mezi rodinné firmy. Máte zaměstnance?
Mezi pálenicemi nejsme žádnými rekordmany. Všechnu práci zvládáme v rámci rodiny. Hlavně proto, že nápory na práci zde mají velké výkyvy a trvalý pracovní poměr není v této branži ideální formou zaměstnanosti. Takže co zvládneme vlastními silami, to uděláme, ale na co už bychom kapacitně neměli, tak neslibujeme.
Není to škoda už vzhledem k velké nezaměstnanosti na Ostravsku? Mohli byste přijmout více zakázek?
To, že ve firmě pracuje jen rodina, má svůj obrovský význam pro dobré jméno firmy. Jako majitel dělám vše pro to, abych každý kvas vypálil nejlépe, jak umím. Zákazník nás zná a jde k nám s vědomím, že tady nikoho cizího nepotká. Ví, že se o jeho pracně připravený kvas dobře postaráme. Za ty roky nám už důvěřuje natolik, že během pálení tady není často ani přítomen. Jakýkoli cizí zaměstnanec by mohl vzbudit pocit nedůvěry a podezření. Nechlubíme se kvantitou, ale kvalitou.
Přestože musíte státu odvádět celkem tučnou spotřební daň, vypadá to, že si slušně vyděláte.
Vyděláváme slušně, někdy i nadprůměrně oproti celostátním statistickým průměrům. Ale jste-li minimálně čtyři měsíce od rána do večera, někdy i v noci, od pondělí do neděle, svázán s pálenicí, je to zasloužená odměna. Odměna, která není nikdy dopředu garantována a závisí zejména na každoroční úrodě ovoce a pak na ochotě zákazníků přijít v konkurenčně silné oblasti právě k nám.
Podnikání se čas od času neobejde bez nějakého průšvihu. Vzpomenete si na nějaký?
Když má něco standardně fungovat a ono to tak funguje, pak se člověk těžko setkává s něčím zvláštním. Vzpomínám si ale, že jsem jednou zapomněl zavřít výpustní ventil z kotle a čerstvý kvas místo vypálení na destilát skončil v kanále. Nebylo to nic příjemného a zákazník od nás dostal adekvátní náhradu.
