Množství telefonátů a zpráv po losu sparťanské skupiny, kde je kromě Asterasu Tripolis také kyperský APOEL Nikósia a Schalke 04, ani nepočítal.
„Nejdřív volali řečtí novináři, pak kamarádi,“ říká Zdeněk Ščasný.
Vyřizoval jste ty hovory v řečtině?
Ano, v řečtině. Umím dobře, kdybych takhle mluvil i jinými jazyky... Jako hrající trenér jsem začínal v kyperském Anagennisi Dery, pak OFI Kréta a Panathinaikos. Za tu dobu jsem si tam vytvořil dobré vztahy, řečtinu pravidelně používám.
On-lineDuel budeme sledovat v podrobné on-line reportáži. |
Vaše nejznámější angažmá bylo v Panathinaikosu. Berete to jako nejvíc, čeho jste dosáhl?
Hráli jsme Ligu mistrů, dvakrát jsme remizovali s Arsenalem, vyhráli nad Eindhovenem. Bylo to nejvíc, co se týče atmosféry. Velký klub s dobrými hráči, dnes je to už trochu jinak.
Dá se srovnat Panathinaikos se Spartou? Třeba v tlaku na kouče?
Když se podíváte na soupisky velkých řeckých mužstev, mají až 35 hráčů, z toho je třeba 25 dobře zaplacených legionářů. Měl jsem tam 27 hráčů, skoro všichni reprezentanti, ale hrát jich může jedenáct. Sedm je na lavičce, zbytek na tribuně. Každý má svého manažera, který chce, aby hrál. K tomu měli své novináře, objevovaly se dohady, spekulace, někdy i cílené útoky. Když jste cizinec, je složité to ustát.
Jak se vám to dařilo?
Já si to tolik neuvědomoval, ale vedení mě upozorňovalo, ať tomu nevěnuji pozornost, doporučovali mi, ať absolutně nic nečtu a přehlížím to. Ne vždy jsem se tím řídil a byla to jednoznačně chyba. Kdybych měl tenkrát za sebou tři velké kluby, bral bych to jinak.
Řadíte angažmá v Panathinaikosu výš než to ve Spartě? Přece jen zájem o fotbal je v Řecku mnohem vyšší.
Neřadím ho výš, jsou to srovnatelné kluby, byť ten blázinec okolo fotbalu je v Řecku větší.
Zažil jste ho ze strany fanoušků? Třeba jejich útoky po porážkách, jak je to běžné v Itálii?
To ne, ale běžně na nás čekali na letišti po venkovních zápasech. Po jedné prohře v Xanthi tam byly stovky lidí, ti na nás organizovaně a uráželi. Prožívají to neskutečně. Pak jsem skončil, oni vychladli, zastavovali mě ve městě a říkali, že je škoda, že už klub netrénuji.
Můžete teď vaše zkušenosti z Řecka využít? Když před lety hrála Sparta na hřišti Galatasaray Istanbul, řídily se i drobnosti radami trenéra Jarabinského, který v Turecku působil.
Tam to muselo mít obrovský význam, ale Galatasaray je úplně něco jiného než Asteras Tripolis. Co se týče zájmu diváků, je to periferní klub, nesrovnatelné. Nebude to nic dramatického (stadion má kapacitu 7 616 diváků – pozn. red.).
Co vám dalo Řecko do trenérské kariéry?
Hodně. Třeba to, že novináři po každém zápase rozebírali taktické věci, s tím jsem se dřív v Česku nesetkal. Kdybych je nedokázal vysvětlit, rozcupovali by mě.
Projevilo se na fotbale nějak pomalé životní tempo Řeků?
Hrozně jsem si na to zvykl, líbilo se mi. Společné večeře po různých tavernách, sedělo se dlouho, ráno si člověk mohl krásně přispat. Životní tempo mi tam vyhovovalo. I když si lidé myslí, že jsou Řekové líní, já tam zažil hodně pracovité lidi.
Jak řecká krize změnila fotbal?
Prohloubily se rozdíly mezi špičkovými týmy, které jsou pořád schopné zajistit si velmi dobrý rozpočet, a těmi ostatními. Přestože mají hráči pořád slušné smlouvy a je tam hodně cizinců, obecně to není taková kvalita jako dřív. Ale dovolím si tvrdit, že nejlepší pětka by byla v pětce i v naší lize. Jednoznačně. Když se podíváte na rozpočet Olympiakosu Pireus, z toho až mrazí (blíží se dvěma miliardám korun – pozn. red.).
Čím to, že je řecký fotbal v Česku poměrně přehlížený? Je to dané i Eurem 2004, které Řecko vyhrálo s defenzivní taktikou?
Eurem je to hodně ovlivněné, tenkrát řecký fotbal dost lidí odsoudilo. Trenér Rehhagel si vyhodnotil, na co má hráče, a ti jeho taktiku plnili skvěle. Je jasné, že se to drtivé většině lidí nelíbilo, ale ten úspěch už mu nikdo neodpáře. My jsme v Anglii 1996 ke stříbru taky nedokráčeli žádným ofenzivním fotbalem a dodnes se na to vzpomíná. Ale to nechci snižovat. Řekové nás na tom Euru vyřadili v semifinále, o to hůř jsme to nesli.
Jak se Řekové dívají na český fotbal?
Myslím, že český fotbal i hráči mají v Řecku dobré jméno. A Sparta největší. I když Plzeň udělala velké úspěchy, Spartu berou pořád jako nejlepší český klub.
I jako favorita zápasu v Tripolisu?
Kamarádi mě upozorňují, ať je v žádném případě nepodceníme, pořád tady nevnímáme, že mají dost dobrých cizinců, ale když podáme optimální výkon, kvalita by měla být na naší straně.
Trenér Mourinho je pověstný tím, že z týmu snímá tlak a bere ho plně na sebe. Bude tohle směrem k vaší osobě platit pro zápas v Tripolisu?
To by se projevilo, kdybychom hráli proti Olympiakosu nebo Panathinaikosu, proti Asterasu nečekám nic divokého. Ano, vědí o tom, že jsem v Řecku působil, bude to na přetřesu, ale ne tak moc jako v případě souboje s velkým klubem. Asteras je silný, dobrý, ale nemá tak velkou tradici.
Co bude pro Spartu ve skupině Evropské ligy úspěch?
Naše skupina je zajímavá. Kromě Schalke, což je velký favorit, může kdokoliv komukoliv sebrat body. Pro mě osobně je cílem jen postup.
