Od úterka je hasič v Česku, mimo jiné tady křtí knihu Věže - příběh 11 .září, kterou napsal jeho kamarád Jiří Boudník.
Jména svých mrtvých kolegů si Tiernach nechal vytetoval na záda. I dnes je pro něj období okolo výročí emocionálně náročné.
„Pokaždé, když se podívám na hodinky, to datum, 11. září, tam bude. Už když se ten den blíží, na člověka to dolehne,“ přiznává.
Tiernach Cassidy měl v osudný den záložní směnu. Na místo se tedy dostal o něco později, mezi pádem jižní a severní věže.
Právě zřícení druhé budovy zmiňuje jako první věc, která se mu z toho dne vybaví. „A pak spousta dalších momentů. To, jak sedím na nárazníku hasičského auta a snažím se popadnout dech. To, jak jsme prohledávali sutiny. To, jak jsme našli třináct přeživších,“ zmiňuje část vzpomínek. Oněch třináct šťastlivců objevili hasiči v deset metrů hluboké jámě.
Tiernach Cassidy věřil, že se v následujících dnech podaří najít další. Pamatuje si, jak s ostatními stále kopali v sutinách. Dlouhé hodiny. Celé tři týdny.
„Jediné, o co jsem se snažil, bylo nalézt někoho živého. Chtěl jsem najít ještě někoho,“ říká smutně.
Práci bych neměnil
Po třech týdnech byla odvolána „fáze záchrany“ a newyorská radnice vyhlásila „fázi obnovy“. Pro Tiernacha to byla rána. Až tehdy na něj vše v plné míře dolehlo.
Jako mnoho dalších, i on vyhledal pomoc terapeuta. Zhruba jednou za měsíc k němu dochází i dnes.
Hasičem Cassidy zůstal. Ani ho nenapadlo, že by svou práci mohl opustit. Vnímá však, že si počíná opatrněji. Už se nevrhá do akcí po hlavě. A také mu některé zásahy 11. září připomenou.
Před pěti lety vyjížděl k požáru, shodou okolností také na Manhattanu, a vysoká teplota najednou začala vystřelovat z ulice kanálové poklopy. „Vyděsil jsem se. Zase se mi ty vzpomínky vrátily,“ přiznává Tiernach Cassidy.
Podívejte se na neobvyklé záběry zkázy mrakodrapu WTC:
