Soňa Červená oslavila devadesátku. Na vysněnou roli čekám, svěřila se

  • 2
Nezdolná Soňa Červená oslavila devadesáté narozeniny přímo na pódiu Národního divadla. „Mám jediný recept: jsem chronický vděčný těšič,“ odhalila stále aktivní pěvkyně recept na svou obdivuhodnou vitalitu.

V Národním divadle se uskutečnila oslava 90. narozenin české pěvecké legendy Soni Červené. Operní pěvkyně a herečka, jež účinkovala na mnoha světových scénách včetně italské La Scaly, při té příležitosti od ministra kultury Daniela Hermana obdržela titul Dáma české kultury.

„Když jsem stála na jevišti, tak jsem byla nejšťastnější,“ řekla jubilantka iDNES.cz. Na otázku, zda se v její bohaté kariéře na některou vysněnou roli nedostalo, odpověděla: „Na tu ještě čekám.“

Umělkyně, která v šedesátých letech za dramatických okolností emigrovala z totalitního Československa a po roce 1989 se vrátila zpět, zůstává i ve vysokém věku velmi aktivní. Například letos v květnu její recitál s názvem Soňa Červená neopakovatelná zahájil Novoměstský letní festival Novofest 2015. V Národním se objeví v představení 1914, které se uskuteční 18. a 19. září.

Nejím nic, co má oči

Ředitel první scény Jan Burian připomněl, že Červená vystoupila ve více než pěti tisících představení na pěti kontinentech. Za svoji nezlomnou energii prý mimo jiné vděčí tomu, že je vegetariánka. „Nejím nic, co má oči, protože mým krédem je, že nebudu zabíjet, abych já žila. A druhé krédo je: Nejsem šťastná, že se mi daří dobře, ale daří se mi dobře, protože jsem šťastná,“ řekla Červená.

Soňa Červená ztvárnila řadu operních rolí, ať už ve Státním divadle v Brně, kde působila v padesátých letech, nebo v berlínské opeře Unter den Linden, kam odešla roku 1958. Zde dosáhla mimořádného úspěchu rolí Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela, již pak zpívala na předních světových scénách více než stopadesátkrát.

Počátkem ledna 1962 emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína. Po emigraci zpívala v operách v Západním Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Dortmundu, Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurtu nad Mohanemu, Norimberku, Stuttgartu, Vídni a San Francisku.

Po změně společenských poměrů se vrátila zpět do vlasti. V roce 2004 obdržela jako zvláštní cenu kolegia cenu Thálie, v roce 2011 z rukou ministra kultury medaili Artis Bohemiae Amicis a 28. října 2013 ji prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Umělecké kořeny

„Někdo říká, že si na mě pamatuje, když byl malý hoch. Vždycky, když s tím na mě někdo přijde, tak se trochu zlobím, protože mezi tím je právě těch 40 let mé světové kariéry. Ale jak to mohou ti lidé vědět?“ podotkla Červená.

Kromě opery se Červená věnovala i moderním hudebně vizuálním projektům Lou Reeda nebo Roberta Wilsona. Po roce 1989 se v Národním divadle objevila v Janáčkově opeře Osud, v Čapkově Věci Makropulos ztvárnila Emilii Marty a v komorní opeře Zítra se bude... zase Miladu Horákovou.

Soňa Červená pochází z umělecké rodiny. Její praděd Václav František Červený byl výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů, její otec Jiří Červený pak známým spisovatelem a zakladatelem legendárního kabaretu Červená sedma.

Oslavenkyně u příležitosti oslav představila nový komplet dvou CD s historickou nahrávkou opery W. A. Mozarta Figarova svatba z roku 1954, kde sama ztvárnila roli Cherubína (ukázku najdete zde).

,