„Až do revoluce v roce 1989 jsem na své mamince neviděl nic zvláštního,“ přiznává režisér Matej Mináč, tvůrce trilogie o zachránci židovských dětí Nicholasu Wintonovi. „Teprve po nástupu svobody, která přinesla i stinné stránky jako nacionalismus, se začaly dít zvláštní věci.“
Mináčová sledovala nacionalistické mítinky na Slovensku s nervozitou a jednoho dne prý prohlásila, že už to nevydrží a přestěhuje se do Čech. „Nikdo to nechápal, byla to záhada a matce se moc nechtělo vyprávět o minulosti,“ vzpomíná režisér, jak postupně sbíral úlomky historie židovské rodiny.
„Čekal jsem smutné pietní vzpomínky na lidi, kteří nepřežili holocaust, jenže matka má nesmírný smysl pro humor a uchovala si v paměti sukničkáře, hráče kasin v Monte Carlu, dámy v šatech podle poslední módy. Fascinovalo mě, jak ti veselí lidi milující život tančí tanec smrti nad propastí,“ zmínil režisér motiv, jejž pak uplatnil ve filmu Všichni moji blízcí.
Důvod, proč jeho maminka dlouho mlčela o svém zachránci, vidí v sebeobranném mechanismu. „I Wintona jsem musel měsíce přesvědčovat, aby promluvil, a také měl vnitřní výčitky, že z pěti tisíc dětí, které měl na seznamu, stihl odvézt do bezpečí jen stovky,“ říká objevitel příběhu, bez něhož by sám nebyl na světě.
Roli mladíka, jenž pro jeho matku obětoval vlastní život, svěřil Mináč herci Zdeňku Piškulovi. „Podobá sa chlapci, o kterém mi vyprávěla. A působil na mě dojmem, že divák pochopí, proč se s ním moje matka cítila vždy bezpečně,“ vysvětlil režisér. Ukázku najdete na videu.
