Ve vysočanském parku Podvinní stojí netradiční dvojice, pokuřující muž s papouškem arou na rameni. Místní už si na tento výjev zvykli, ale ti, co ho neznají, se občas nestačí divit.
Laura totiž není ničím omezená. Může si odletět, kdy a kam chce. Její majitel totiž ví, že se k němu zase vrátí. „Je to čistá láska,“ vysvětluje.
Nejvíc se Lauře v parku líbí asi běžci. Zvlášť pokud na sobě mají svítivé barvy. Pokud si takového sportovce vyhlédne, začne na něj nalétat. Ve většině případů takový běžec lehne k zemi, aby se ochránil. Václav se celou situací baví, ví, že Laura by neublížila.
Aře jsou tři roky. Její majitel jí chtěl dopřát svobodu, a tak se rozhodl naučit papouška volnému létání.
Začínalo se na kšírách, poté na provázku. Rozlet se každým dnem zvyšoval. Po pěti dnech Václav zjistil, že pták létá v kružnicích a že se vrací. A tak začal Lauru pouštět. A skutečně: pokaždé se k němu vrátila.
Právě volnoletectví u nás nemá dlouhou tradici. Pár nadšenců včetně Václava ho začalo provozovat před třemi roky.
„Přitom je to škoda. Lidé neví, že mohou své papoušky nechat volně létat. Zbytečně se bojí a ptáci pak přicházejí o možnost pohybu, který jim výrazně prospívá,“ míní chovatel. Kromě zlepšení fyzické kondice je také důležité, že se papoušci dostanou na slunce.
Výcvik přitom není složitý, ačkoliv rozhodně ne každý papoušek se naučí volnému létání tak brzy jako Laura. Někdy to trvá i měsíce.
Václav svému papouškovi ale naprosto důvěřuje. Ví, že když zapíská, Laura se k němu vrátí. Ta se proto „zabydlela“ ve zdejším parku, kde už má i svoji větev, ze které dohlíží na svého páníčka.
Kromě toho létá nad celou Palmovkou. Ačkoli ji má majitel v kleci na balkoně, umí se z ní dostat, a pak si létá, kam se jí zachce. Lidé už si zvykli, někteří mu volají, někteří píší na Facebook, kde se jeho zvířecí miláček právě nachází. Václav si pro ni pak dojde.
„Nebojím se, že uletí. Ví, že k sobě patříme,“ vysvětluje Václav. „Někdy se jí ale nechce domů. To potom sedí na větvi a volám na ni: Pojď domů! a ona na mě křičí: Nazdar!“
Výlety na kole i pod stan
Václav Peričevič svého papouška běžně bere také na kolo. Laura buď letí nad ním, nebo mu sedí na rameni. Václav ji ale bere i mimo Prahu. Samozřejmostí je, že s ním jezdí v autě.
„Jednou jsem nechal odstavené auto u pumpy u dálnice a nechal jsem otevřené střešní okénko. Laura z něj vylétla, prolétla se nad dálnicí a vrátila se,“ vypráví chovatel.
To už je ale trochu extrém. Letos vzal majitel aru do kempu, ve kterém bylo přes tisíc lidí.
„Laura si ráno otevřela stan, prolétla se a vrátila se. Stan už jsem za ní tedy zapínal já,“ směje se chovatel. Svého pána si prý ale pořád hlídá. I když uletí, nespouští ho na dlouho z očí.
Vrátí se, protože chce
Jeho Laura tak dospěla do poslední fáze volného létání: zvládá i situace s velkým počtem lidí.
Václav se volnoletectví věnuje spolu s pár přáteli z celé České republiky, se kterými pořádá srazy jednou do roka. Chovatelé na srazu vypustí desítky papoušků, žádný ale neuletí.
„Tím se chov papoušků liší od sokolnictví. Tady je to láska, nemusíte je lákat na žádné dobroty. Vrátí se, protože chce,“ dodává Václav.
Ostatních ptáků se Laura nebojí, naopak je svým řevem vyhání. Problém je, když se vyděsí. Proto je při volnoletectví důležité, aby si ptáci zvykli na různé podněty.
