V Příběhu kmotra i v Gagsterovi Ka ožívají dobové aféry včetně spiklenecké hry, v jejímž rámci může divák pod tvářemi a jmény smyšlených postav odhalovat jejich možné reálné vzory, od politiků ke kmotrům. Ostatně s Káčkem, jak říkají předobrazu Krejčíře, se tu potká právě i Mrázek.
V obou filmech má titulní (anti)hrdina, boss organizovaného zločinu, navrch nad policisty v bitvě paragrafů, ale i herecky. Hynek Čermák coby Káčko chrlí osobní charizma ve velkém coby bezstarostný podvodník v bílých rukavičkách i pozdější mstitel; jako Ondřej Vetchý v Příběhu kmotra. A Čermákovi sokové ve službách zákona jsou ještě matnější než ti Vetchého.
V obou filmech se také utkává působivá thrillerová nálada, jíž režisér „Káčka“ Jan Pachl vtiskl vlastní rukopis, s kletbou snímků odvozených z publicistického základu, tedy se snahou neustále vše vysvětlovat. Gangster Ka tak činí mimo jiné pomocí leckdy nadbytečných vnitřních monologů.
A konečně oba filmy zůstávají v limitech žánru, jehož vývoj vede povinně od vzestupu k pádu. Naštěstí Gangster Ka má k dobru ještě druhý, „jihoafrický“ díl, kde se zjevně rozvine lidsky i herecky nejsilnější položka, proměna vztahu mezi Káčkem a jeho pravou rukou v podání Predraga Bjelace.
