Demoliční plány Jihlavy se změnily. Havaj je pryč, další domy se zachrání

Vedení jihlavského magistrátu změnilo část svých demoličních plánů a úvah. Jaké stavby zmizely v poslední době z ulic krajského města Vysočiny? A kterým už naopak bourání hrozit přestalo?

Tento dům u Brněnského mostu a dopravního hřiště už nestojí. V budově bez střechy žil Evžen Rybár. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

V tom poničeném domě bez střechy načerno přebývá jedna z nejznámějších postav jihlavského Masarykova náměstí: Evžen Rybár. Muž s černým plnovousem, který chodívá oblečen v dámských šatech. Ten dům mu nepatří. V ruce často svírá pivní lahev a jeho hlasité zvukové projevy bývají v centru města nepřeslechnutelné. Domluva je s ním složitá.

Před lety přitom stačilo málo a jeho „domov“ na adrese U Rybníčků 3 zmizel z povrchu Země. V roce 2008 oznámil radní města Martin Hyský, že je tato stavba nad dopravním hřištěm určena k demolici.

Nakonec ale vybydlený dům se čtyřmi byty u Brněnského mostu zůstal stát. A místo nákladů na demolici na něm ještě magistrát vydělal necelý milion korun. „Prodal se za 990 tisíc korun,“ uvedl mluvčí radnice Radek Tulis. Vyvolávací cena byla 600 tisíc.

Dům leží v zátopové oblasti a je poškozený požárem. Postrádá střechu. Někdejší obyvatelé tamních čtyř bytů už dávno dostali náhradní bydlení.

U vlakových nádraží už o bourání přestali uvažovat

Současní soukromí majitelé jednali před časem na radnici o tom, že by v místě kromě nové příjezdové cesty přistavěli garáž, jejíž střecha by tvořila terasu, a také opěrnou stěnu a oplocení vedle domu. Zatím ale dům zůstává ve špatném stavu.

Na radnici také před lety uvažovali o demolici obytného domu nad městským vlakovým nádražím v parku Legionářů. A to v souvislosti s novou silnicí, která by měla spojit městské nádraží s kruhovým objezdem u Rozkvětu.

Demolice tam už ale dnes nehrozí. „Neuvažuje se o tom, že by se měl tento dům bourat kvůli propojení nádraží s kruhovým objezdem v Havlíčkově ulici,“ potvrdil Radek Tulis.

Před sedmi lety vedení radnice přemýšlelo i o bourání obytného domu v ulici U Hlavního nádraží, který je také blízko kolejí, ale na druhé straně Jihlavy. Město tam nechávalo dělat už jen nejnutnější opravy. Nakonec ale dům zůstal na svém místě a stojí dodnes. „V uplynulých letech tam město nic nebouralo. Probíhá zde standardní prodej městských bytů,“ uvedl mluvčí magistrátu.

Havaj srovnali se zemí, zmizel i dům u Globusu

Některé svoje demoliční plány ale lidé z radnice přece jen naplnili. Zmizel třeba dům ve dvoře vedle Globusu. A loni přestaly existovat objekty v Žižkově ulici na čtyřech adresách v takzvané Havaji. Letos ve stejném místě odstranili dělníci objekt s adresami Žižkova 97, 99 a 101.

Na Havaji dříve byly holobyty. Jednalo se o takzvanou sociálně vyloučenou lokalitu, kde žili především romští obyvatelé. Podle krajského úřadu už dnes Havaj vyloučenou lokalitou není.

Lidé se odsud postupně odstěhovali zejména do centra Jihlavy nebo do ubytoven, například na sídliště Březinky. V současné době není žádné místo v Jihlavě označováno jako sociálně vyloučená lokalita. Lze ale najít ubytovny, kde jsou v nevyhovujících podmínkách koncentrováni lidé bez zaměstnání, s nízkou kvalifikací a s dlouhodobou závislostí na sociálních dávkách.

Co se týká jiných typů budov, zmizelo letos v létě z jihlavské mapy bývalé infekční oddělení nemocnice. Demolice budovy, která se začala stavět v roce 1961, stála čtyři miliony. Vzniklý prostor bude dočasně sloužit firmě zajišťující rekonstrukci interny, která začne na podzim. Avizoval to během demolice náměstek hejtmana Vladimír Novotný.

Další výrazná změna v Jihlavě se chystá ve Vrchlického ulici, kde zmizí někdejší Štefánikova kasárna. Místo nich plánuje firma PSJ postavit moderní bytový komplex Rezidence Vrchlického.

Po náměstí chodí v ženských šatech od mámy

Sedíme v jednom jihlavském parku, nad hlavami nám štěbetají ptáci, ale jinak je tu klid. Známá jihlavská postava Evžen Rybár, vedle něhož se na lavičce povalují dvě lahve s pivem, je jako tradičně oblečen do ženských šatů.
Nějaké to pivo už má v sobě, a tak by mu patrně jistá dávka promile alkoholu v krvi byla naměřena.
Vypadá spokojeně.
Tedy do té doby, než mě vyvede z ­omylu: „Mám se na nic (použije nevybíravý výraz).“
S Evženem se znám. Se třemi spolužáky a učitelem angličtiny jsme o­ něm v první polovině letošního roku natáčeli dokument a poté ho v ­rámci mezinárodního projektu prezentovali v Řecku.
Evžen je nepřehlédnutelný. V ulicích Jihlavy neustále překvapuje svým extravagantním oblékáním.
Jednou se promenuje po náměstí v černo-bílých dámských šatech. Podruhé, když je chladněji, vytáhne výrazně červený kabát.
A z toho zase nosí růžovou sukni.
Nehty má občas nalakované, na rukou prsten a v ústech se mu leskne jediný - a také poslední - stříbrný zub.
Když ho v centru potkám čistě jako obyvatel Jihlavy a nepozná mě, často nahlas vykřikuje vulgární výrazy. Gestikuluje a občas to vypadá, jako by bojoval s imaginárním nepřítelem.
Já měl ovšem možnost poznat tuto výraznou osobu i z trochu jiné stránky.
Navštěvovali jsme ho se studenty Manažerské akademie ve vyhořelém domě v ulici U Rybníčků, kde přebývá v jedné malé místnosti bez oken. Je tam absolutní tma. Občas si posvítí zapalovačem nebo svíčkami. Žije v jakémsi mikrosvětě. Nebylo setkání, kdy by několikrát za sebou nezopakoval, jak mu schází matka. Mimochodem, prý od ní má ty šaty.
V zimě, při níž je v jinak prázdné ruině bez energií pěkné chladno, leží zabalen do několika dek. Několikrát si postěžuje: „Víte, jak tady v ­té zimě trpím? Jako pes!“
Když zrovna není v podnapilém stavu, jeví se jako dobrák a dá se s ­ním i mluvit - pominete-li často se opakující sprostá slova na konci vět, na něž si chtě nechtě zvyknete. Pod vlivem z něj ale pomalu nedostanete kloudnou větu.
Do České republiky se přestěhoval ze Slovenska. Pracoval prý jako dlaždič. Nějaký čas strávil v psychiatrické léčebně v Jihlavě, kam už jej brát nechtějí. Je v invalidním důchodu, pročež by si lepší život, než je přebývání v ruině, mohl dopřát.
Prý ho však o peníze obírá jistá paní. To ale nikdy nedokázal. Je zvláštní bytost. Ten člověk jednou uroní slzy, snad aby dal najevo, že se má špatně. Během vteřiny přejde do úsměvu a vypadá šťastně.
Připadalo mi, že žije s­ vidinou lepších zítřků, jako by spatřil světlo na konci tunelu. Několikrát tvrdil, jak se přestěhuje na ubytovnu kousek u­ Jihlavy. Dodnes však spí v malé černé místnosti. (mij)