Po mouchách ani stopa. Netopýři obsadili vesnici na Českolipsku

  • 9
V každé chalupě, ve zdejším kostele i na půdě obecního úřadu. Kvítkov nedaleko České Lípy se stal doslova netopýří vesnicí. Právě v budově radnice už řadu let sídlí jejich největší kolonie. Starostce Janě Zelenkové už kvůli tomu přezdívají „Netopýří máma“.

Za příkladnou péči o drobné létavé savce dokonce zdejší obecní úřad dostal certifikát Náš soused netopýr.

„Našli si nás sami asi před pětadvaceti lety. My si nevšímáme jich a oni si nevšímají nás, což je pro obě strany ta nejlepší forma spolužití,“ směje se starostka, které jen pár metrů nad úřadovnou hnízdí na čtyři stovky netopýrů velkých.

Na kvítkovské radnici se jim líbí - dokládají to jejich součty. Jen letos jich chiropterologové napočítali 439. Přilétají vždycky zjara a nejpozději na podzim tiše mizí do skalních jeskyní v lesích, kde přečkávají zimu.

Mít za souseda netopýra má své výhody i nevýhody. „Letos jsem tu snad ani nezahlédla mouchu. Veškerý obtížný hmyz je v širém okolí vychytán,“ dokládá starostka. „Bohužel ale nemůžeme dokončit opravu střechy, do které nám teď zatéká. Firma, která se o to před lety pokusila, dostala pokutu, protože jim zrušila původní průlety,“ vysvětluje Zelenková.

O mládě se postará i „cizí“ samička

Skutečným důvodem, proč si netopýři velcí tak oblíbili půdu kvítkovské radnice, je jejich gravidita. „Ve velkých koloniích je větší šance na přežití mláďat, než kdyby žili jednotlivě. Proto vyhledávají tyto bezpečná a suchá místa, vhodná k vyvedení svých potomků,“ vysvětluje Daniel Horáček, odborník na netopýry z liberecké pobočky Českého svazu ochránců přírody. Je známou věcí, že v případě smrti samičky se o mládě netopýra dokáže postarat jiná.

Netopýři v Kvítkově jsou tedy pouze samičky. Samci žijí jednotlivě a kolonie nezakládají. Samičky přilétají do Kvítkova počátkem léta, aby vyvedly mladé. Předvádí přitom jeden z divů přírody.

„Netopýři se páří na podzim. Ale protože v zimě hibernují, byla by pro ně březost velmi náročná. Proto si samičky uchovávají samčí sperma ve své děloze přes celou zimu a teprve poté se jím samy oplodní. Je to jeden z nejzajímavějších systémů plánovaného rodičovství mezi zvířaty,“ odhaluje zajímavost kolem netopýrů velkých Daniel Horáček.

Existence kolonie kvítkovských netopýrů přidělává ochráncům přírody ještě jednu kuriózní starost - co s netopýřím trusem zvaným guáno? Výkaly jsou sice vysoce ceněným hnojivem, ale chiropterologové jej zatím neumějí zpeněžit.

„Kolega si to vozí na zahradu, okurky a rajčata se po tom přímo zblázní. Ale neumí toho tolik upotřebit, jen loni jsme nashromáždili za všech námi monitorovaných kolonií asi 800 kilo guána,“ zdůraznil Horáček.

„Dřív si to od nás kupovala pražská botanická zahrada. Ta liberecká o to nemá zájem ani zadarmo. Kilo holandského guána přitom stojí 350 korun, a to je v něm přimíchán písek. My bychom kilogram prodali třeba za 200 korun, peníze by se pak investovaly do ochrany netopýrů,“ zamýšlí se chiropterolog.