Novináři (a s nimi i veřejnost), kteří se domnívali, že prezident bude sdílný a v polovině svého mandátu přijde s nějakou vizí, poselstvím, či alespoň zhodnocením sebe sama, musí být zklamáni, neboť prezident neřekl podstatného téměř nic. Ani prezidentovi podřízení zřejmě nejásají, neboť k vidění byl pouze starý unavený pán, opírající se o pultík se státním znakem a neustále si otírající pot z čela.
Velká tisková konference se prostě nepovedla. Pokud mluvčí Hradu oznamuje, že prezident bude odpovídat na dotazy, dokud se nevyčerpají, je to oceněníhodné gesto, kterým se prezident otvírá veřejnosti a odpovídá i na méně příjemné otázky. Doplněno musí však být i upřímností a věcností, kterých jsme se nedočkali.
Turista na antiislámské vlně
Jak se vzápětí ukázalo, tisková konference nebyla organizovaná ani tak proto, že by prezident chtěl věcně hovořit o palčivých problémech dneška, jako spíš z důvodu snahy líbivými výroky posílit chatrnou důvěru veřejnosti v prezidentský úřad. Jako vypočítavý pragmatik prezident sáhl po tom nejjednodušším řešení.
Kamil Švec Působí na Katedře politologie FSV UK v Praze. Odborně se zaměřuje na formování vlád a koaliční vyjednávání. Zabývá se zejména českou politikou a politikou na úrovni krajů a obcí. |
Pochopil, že je-li nějaká šance získat si oblibu, musí se vyjádřit proti uprchlíkům. Jeho eufemistické vyjádření konce, kdy se přirovnal k turistovi na pláži, který si chce vyfotit vlnku a netuší, že je jeho poslední, zazní v uších každému xenofobovi.
A co potěší průměrného xenofoba ještě víc? Třeba ujištění od prezidenta, že vlastně žádným xenofobem není a že Francouzi, Britové či Maďaři, jsou mnohem většími xenofoby než Češi. A v okamžiku, kdy už všichni odpůrci přijímání uprchlíků v Česku jásají, přidá Zeman ještě pověstnou třešničku na dortu: poučí signatáře Výzvy vědců, aby nejen proklamovali, ale především vlastními činy ukázali, že to myslí vážně. Uprchlík do každé (nejen) vědecké rodiny! (více zde)
Podpory veřejnosti není nikdy dost a prezident potřebuje získat pozitivní body. Na tiskové konferenci zároveň mluvil proto o nápadu, že finanční prostředky z prezidentského fondu přesměruje směrem k Fondu ohrožených dětí a v současnosti tak diskutovaným Klokánkům (více zde). Ostatně už dříve se ústy mluvčího Ovčáčka prezident podivoval, že na uprchlíky peníze jsou a na Klokánky ne. Na snížení státního dluhu by těch pár milionů z prezidentského fondu stejně nestačilo (stejně jako nebudou stačit na uhrazení dluhu Klokánků), tak alespoň že budou využity prospěšně. A když to prezidentovi zvýší oblibu, je to nápad k nezaplacení.
Nepovíme, neslyšíme
Prezident Zeman neměl příliš v úmyslu odpovídat na dotazy položené novináři. Když mu byla položena nepříjemná otázka, odpověděl na ni buď vyhýbavě, nebo urážlivě. Zbývající témata byla buď okrajová, či banální.
Otázkou zůstává, co můžeme očekávat v druhé polovině Zemanova funkčního období. Bude se ještě více radikalizovat? Nebo prezident bude svoji aktivitu utlumovat? Jistoty jsou momentálně dvě. Tou první je, že Hrad nehodlá být ani zdánlivě transparentní. Žádosti o stanoviska ke kancléřovým problematickým spolupracovníkům zůstávají nevyslyšeny a bohužel to není způsobeno částečnou ztrátou prezidentova sluchu.
Druhou zjevnou jistotou je, že prezident žije ve slonovinové věži, uzavřený se svými nohsledy a odtržen od reality běžných dnů. Přejme si, aby o sobě začal více pochybovat a přemýšlet.
