Sparta má do odvety slibný náskok 3:1, na druhou stranu se ve Švýcarsku musí obejít bez dvou klíčových záložníků – Lukáš Vácha je zraněný a Marek Matějovský nesmí hrát kvůli trestu za červenou kartu z 3. předkola Ligy mistrů proti CSKA.
A náskok chtějí sparťané hájit, nikoli bránit. „To nesmíme v žádném případě,“ říká trenér Zdeněk Ščasný.
Jsou pro vás tyto absence komplikací?
Kdybych řekl, že ne, tak bych lhal. Mrzí mě to: mužstvo je na tento způsob hry, hlavně na Matějáka, hodně zvyklé. Ale nic s tím nenaděláme, tak to je. S tou situací se musíme vypořádat a najít takové řešení, aby to v Thunu nebylo poznat.
O sestavě už máte jasno?
V hlavě ji samozřejmě mám: jsou tu dvě možné varianty, víceméně jsem rozhodnutý, ale hráčům to řeknu až večer. Rozestavení bude stejné jako v posledním zápase s Duklou (4-5-1).
Budou náhrady za Matějovského a Váchu spíš ofenzivního rázu?
My nemůžeme hrát defenzivně; nesmíme jet do Švýcarska s tím, že chceme něco ubránit. Musíme hrát tak, jak chceme hrát ligové zápasy doma i venku. Uvidíme, co to přinese, ale v žádném případě nesmíme bránit.
První zápas, s nímž jste byl dost nespokojený, se nebude opakovat?
Já bych ho rozdělil. Pustil jsem si ho a první půle byla slušná; inkasovaná branka nás přibrzdila, ale posledních třicet minut velmi dobrých, nátlaková hra, čtyři gólové šance. Druhá půle prostě byla špatná! Myslím si, že to bylo spíš naší hrou a že už to nebudeme opakovat. Jsme přesvědčený, že ne.
EMOCE I NA LAVIČCE. Sparťanský trenér Zdeněk Ščasný utkání zápasy hodně prožívá.
Jde ve vašich očích Thun poslední dobou nahoru?
Řekl bych, že jo. Je poznat nový trenér, snaží se jim něco vtisknout. Jsou organizovanější, ale určitě se nějak výrazně nemění kvalita. Nepříjemné je jejich napadání, agresivita, rychlé vystupování z bloku. Ale to má dneska drtivá většina mužstev.
Jakou roli může hrát umělá tráva, na níž Thun hraje domácí duely?
Znovu budu tvrdit: kvalita je asi na naší straně, ale musíme se s tím vypořádat. Jak s jejich hrou, tak s umělou trávou. Není o čem diskutovat, nejde si dávat si umělku do hlavy.
Mění se styl hry na nepřírodní povrchu?
Určitě jo, ale v našem případě by to neměl být tak velký rozdíl, stejně se snažíme hrát po zemi, kombinačně. Pokud bychom byli zvyklí nakopávat balony, určitě by se to měnilo víc. Rozdíl je v tom, že když přihrávka nejde úplně přesně do nohy a povrch je mokrý, míč utíká. Na to si kluci musí zvyknout.
Většina hráčů umělku nemá v oblibě, jaký je váš názor?
To kdyby mi řekli, mohli zůstat doma. Teď si dělám legraci – rád ji nemá nikdo, to fotbalista ani mít nemůže. Ale to nic nemění na tom, že ten zápas musíme zvládnout. V životě nemáte jen věci, co máte rádi.
Dává takový povrch určitou výhodu domácímu týmu, jenž je na něj zvyklý?
Vůbec takhle nepřemýšlím. Když chceme postoupit, nemůžeme se zabývat tím, jestli má soupeř deset procent výhodu, to by byla cesta do pekel. Ani kdyby zápas nedopadl, nemůžu hledat výmluvu v nějaké umělé trávě, to říkám dopředu. Ne! Ten zápas se musí zvládnout.
Nemá smysl tam jet bránit, říká před odvetou i brankář Bičík:
