Vypadá to jako hra z daleké budoucnosti nebo třeba vesmíru. Na posekaném pažitu pobíhá deset lidí navlečených do průhledných plastových koulí, narážejí do sebe, padají, koulejí se po zemi nebo naopak vylétají vysoko do vzduchu. Vše ve snaze ukořistit míč a dát soupeři gól.
Nejsou to ale žádní „exoti“, nýbrž hráči bumper ballu, sportu, který do Česka pronikl zhruba před rokem a půl až z Nového Zélandu.
„Je to de facto fotbal v zorbingových koulích,“ vysvětluje David Gregor, majitel bumperballové firmy z Kamenných Žehrovic.
Bez pravidel
Tento devatenáctiletý student objevil bumber ball zhruba před dvěma lety.
„Viděl jsem nějaké video, hrozně se mi to líbilo, ale tehdy se to u nás ještě nikde nehrálo. Napadlo mě tedy, že bych si mohl zřídit vlastní firmu a bumber ball provozovat. Rok jsem váhal, jestli to zkusit, ale když mi pak bylo osmnáct let, tak jsem se rozhoupal a šel do toho,“ vysvětluje.
Bumper ball, byť je zdánlivě podobný fotbalu, žádná přesná pravidla nemá. Na začátku utkání se míč postaví doprostřed hřiště a soupeři vyběhnou od branek proti sobě ve snaze „urvat“ merunu. A pak začíná to pravé „maso“. I když to tak jenom vypadá. Pády na zem a hrozivé kotrmelce hráče nebolí.
„Bumper ball je velmi bezpečný sport. Koule je gumová, nafouknutá a každý pád dokonale zbrzdí. I když vás srazí chlap jako hora a vy odletíte i několik metrů daleko, bolet vás to nebude,“ ujišťuje Gregor a dodává: „Uvnitř koule jsou navíc popruhy, které hráče drží, aby nevypadl ven, takže se klidně může kutálet i přes hlavu.“
Jediné, co se hráčům může případně stát, je, že si odřou při pádu kolena. „Zákazníkům půjčujeme chrániče,“ ubezpečuje mladý podnikatel s tím, že také není vhodné do koule vlézt v tílku, protože popruhy pak nepříjemně škrábou do ramen.
Jen s dobrou fyzičkou
Bumper ball by také podle Gregora neměli zkoušet hrát lidé, které trápí záda či bolí kolena a samozřejmě klaustrofobici, protože prostor v kouli je opravdu velmi těsný. Zahrát si podle něj mohou už osmi devítileté děti.
„Máme jeden typ koulí, prostřední velikost, která je docela univerzální, ale pro úplně malé děti není. Je potřeba, aby hráč měl alespoň 130 centimetrů,“ dodává. Věkem sice hraní nijak omezeno není, ale podle Gregora je bumper ball velmi fyzicky náročný, takže starší ročníky hru nevyhledávají.
„Je to opravdu vyčerpávající, v kouli nevydržíte déle než deset minut v kuse. Obzvlášť v těchto parnech je to tak trochu, jako byste běhali po hřišti ve skleníku,“ vysvětluje. Bumper ball je prostě hra pro mladé, a tak také David Gregor své podnikání od začátku zamýšlel.
„Původně jsem firmu zakládal hlavně pro lidi své věkové kategorie a jejich finančním možnostem jsem se snažil přizpůsobit i cenu, která je nejnižší široko daleko,“ vypráví David Gregor.
„Bohužel tolik mladých, kolik bych si představoval, stále nechodí. To mě mrzí, protože vím, jak se moji vrstevníci chtějí bavit a bumper ball je zábava přesně pro ně,“ dodává s tím, že jeho typickým zákazníkem jsou spíše party kamarádů okolo 25, 30 let a také firmy, které si zápas v koulích objednají jako součást teambuildingu.
„Milionář ze mě není“
Bumper ball si v Kamenných Žehrovicích můžete zahrát v šesti, osmi nebo deseti lidech, a to hodinu, půl dne nebo den celý. Při deseti hráčích na hodinu to na jednoho vychází na 150 korun, na půl dne pak na pětistovku. Gregorova firma je také schopná koule a školitele dovézt kamkoliv si klient zamane. Pokud je to dál než 15 kilometrů od Žehrovic, zaplatí zákazník dopravu. I ta je ovšem za pakatel.
„Účtujeme si 10 korun na kilometr, ale platíte jen naši cestu tam, tu zpáteční už nikoliv. Zdarma vás bumper ball také naučíme a při zápase vám budeme dělat rozhodčího,“ dodává mladík.
Ten, přestože se na rozdíl od většiny svých vrstevníků může honosit titulem „podnikatel“, stále bere svou firmu spíše jako zábavu.
„Milionář ze mě není, ale vstupní náklady se mi vrátily a pomalu budu v plusu. Mám po maturitě a na podzim nastupuju na vysokou školu, takže to moje podnikání je taková brigáda,“ dodává
