V říjnu loňského roku sociální sítě Islámského státu ohlásily poněkud nečekanou novinku. Nebyla plná nenávisti vůči Západu ani trápení některého z rukojmí. Krátká zpráva informovala o uzavření sňatku dívky jménem Ahlám al-Násr s Abú Usámou al-Gháribem, ve Vídni narozeným džihádistou, který se vypracoval až do nejvyšších míst Islámského státu. Se sňatky svých stoupenců se tato extremistická organizace příliš nechlubí. Tato svatba však byla výjimečná.
Al-Násr a al-Ghárib totiž tvoří jeden z nejslavnějších islamistických párů. Al-Ghárib je bez přehánění veteránem v oblasti propagandy, píše server The New Yorker. Dříve pracoval pro al-Káidu, aktuálně se pak stará o mediální obraz Islámského státu. Jeho nová manželka je pak mezi islamisty považována za literární celebritu. Ne nadarmo jí přezdívají „Poetka Islámského státu“. Její první kniha s názvem „Žár pravdy“ se dostala do oběhu loni v létě a zakrátko se stala základní výbavou většiny islamistů.
Islámský státVZPOURA: Dánští mechanici jsou z náletů unaveni FATVA: Turecký imám proti Islámskému státu KOMENTÁŘ: Turci si hrají s ohněm LOUTKY: Islamisté cvičí děti ve stínání hlav ATENTÁT: IS zabil v Turecku desítky lidí ČECH: Vyjednavači nezapomenou poděkovat TWITTER: USA si utahují z chalífových rolexek STRATEGIE: Experti vyzkoumali, jak Islámský stát vítězí CHALÍFÁT: Zapouští kořeny HIZBALLÁH: Krvácí v Sýrii a ztrácí podporu mezi Araby BALKÁN: Zabíjejte, kde to jde, vyzvali islamisté HUMVEE: Nejlepší zbraň džihádistů ATENTÁTNÍCI: Žal se mezi džihádisty nenosí ZBRANĚ: Povstalci je kutí na kolenou |
Ještě větší sílu však mají verše al-Násr v mluvené podobě. Hudební podklad obstarává jen její hlas, protože použití hudebních nástrojů ideologie Islámského státu zakazuje. Žár pravdy sestává ze 107 básní v arabštině. Oslavují mudžahedíny, smutní nad vězni a některé mají i podobu vítězných popěvků. Několik básní pak vzniklo na základě tweetů.
Od povstání proti Asadovi k islamistům
O al-Násr se toho příliš neví. Podle střípků informací od bývalých islamistů se narodila v syrském Damašku a nyní ji může být kolem dvaceti let. Její matka, bývalá profesorka práva, o al-Násr napsala, že se „narodila se slovníkem v puse“. Básně prý začala psát během náctiletých let. První díla otevřeně podporovala boj za svobodu Palestiny.
V roce 2011, kdy se Sýrie ponořila do občanské války, se al-Násr přidala na stranu odpůrců režimu Bašára Asada. Básně z tohoto období vypovídají o tom, že mladá aktivistka zažila demonstrace na vlastní kůži. Tvrdé zásahy asadovských vojsk podle všeho stály za její radikalizací. „Jejich střely otřásají našimi mozky jako zemětřesení. I silné kosti praskají a pak se lámou. Vrtají do našich hrdel a trhají naše končetiny - bylo to jako lekce anatomie! Kropí ulice, zatímco krev ještě teče, jako proudy, které padají z mraků,“ napsala v jedné z básní zjevně odkazujících na krvavé potlačení demonstrací.
Poslechněte si jednu z básní al-Násr z února 2012:
Po vyostření situace v Sýrii al-Násr prchla do zahraničí. Loni se však vrátila a přicestovala do města Rakká, bašty Islámského státu. Netrvalo dlouho a stala se jeho oficiální propagandistkou. Ve svých dílech oslavovala samozvaného vůdce islamistů Abú Bakr al-Bagdádího. V únoru letošního roku pak sepsala třicetistránkový elaborát, který obhajoval upálení jordánského pilota Maáze Kasásby (více zde).
Krásný život v chalífátu
Pravidelně pak vydává deníkové zápisky o běžném životě v chalífátu. Ten je podle ní islámským rájem a státem, který funguje bez korupce. Všichni jeho obyvatelé žijí podle jasných norem a principů, „V chalífátu jsem svědkem toho, jak ženy nosí závoje, lidé se sebou jednají s respektem a zavírají své obchody, když je čas na modlitbu,“ popsala. Obchody ve městě Rakká jsou podle ní plné čerstvé zeleniny.
Al-Násr oceňuje také možnost pomáhat mužům, kteří se vydali na cestu džihádu (termín džihád označuje náboženskou povinnost muslimů usilovat o obranu a rozšiřování islámu ve vlastním srdci i ve světě, pozn. red.).
Světová média však nabízejí poněkud odlišný obrázek soužití islamistů se ženami, který je plný znásilňování a otrocké práce (více zde). I přesto však žádná jiná extremistická islámská organizace není v lákání žen do svých řad tak úspěšná jako Islámský stát (jak islamisté lákají ženy čtete zde).
Experti na extremismus verše Islámského státu, al-Káidy a mnoha dalších teroristických organizací ve většině případů přehlížejí pouze jako vedlejší produkt džihádu. Poezie však nabízí dobrý náhled do kultury těchto organizací. Na rozdíl od propagandy a videí zobrazujících popravy je totiž poezie primárně tvořena přímo pro následovníky džihádu a ne západní společnost, píše The Jamestown Foundation.
Národ bez hranic
O důležitosti poezie pro islámské extremisty svědčí i fakt, že se po kvalitním básníkovi či básnířce svého času sháněl i Usáma bin Ládin. Vyplývá to z materiálů, které našel zásahový tým v jeho úkrytu v Pákistánu. Paradoxní je, že sám bin Ládin byl považován za velkého mistra slov a znalce starodávných poetických textů.
Poslechněte si jednu z aktuálních básní Islámského státu:
Jedním z hlavních témat džihádistické poezie je beze sporu odmítání tradičního pojetí státu. Kritika současného uspořádání Středního východu tak, jak ho po sobě zanechala Velká Británie a Francie po 1. světové válce, je všudypřítomná. Svatí válečníci, jak se bojovníci Islámského státu rádi označují, ne náhodou hledají útočiště v rozpadajících se nebo alespoň nestabilních státech jako Sýrie, Afghánistán či Irák.
Amazon prodával časopis, kterým Islámský stát verbuje bojovníky |
Al-Násr v mnoha básních prosazuje vytvoření společnosti založené ne na hranicích, ale ideologii a určitém druhu vizionářského kosmopolismu. V jedné z básní například píše: „Mou domovinou je země pravdy, synové islámu jsou mí bratři. Nemám ráda Araby z jihu více, než Araby ze severu. Můj bratře z Indie, jsi mým bratrem stejně, jako bratři z Balkánu (…). Jsme jedno tělo. Lišíme se jazykem i barvou kůže, sdílíme však stejnou žílu.“ Celosvětová pospolitost následovníků džihádu je více než patrná.
Mučednictví jako vrchol džihádu
Ve středobodu většiny básní nemůže chybět ani náboženský podtón. Džihádisté jsou v tomto ohledu zapálenými samouky a rádi se oddávají četbě starých kanonických textů. Uznávají pouze svůj výklad, interpretace „středněproudých“ kleriků, kteří extremisty mnohdy obviňují ze schovávání se za víru, neuznávají.
Názory obou táborů se rozcházejí také v oslavě zbraní a utrpení. Ještě před několika desetiletími byl džihád se zbraní v ruce považován za přežitek, nyní v něm mnozí vidí jedinou možnost, jak ve světě protlačit islámské učení. Vrcholem násilného džihádu je pak oslava mučedníků, kteří v bojích nebo při sebevražedných atentátech přišli o život. V jedné z básní mučedník ze záhrobí promlouvá ke své matce: „Nechal jsem svou krev za sebou, matko. Jako stopu, která vede do ráje.“
Básně a krátké texty vždy byly součástí každodenního života islámských extremistů. V poslední době, zejména s rozvojem sociálních sítích, se však podle expertů na extremismus stávají regulérním nástrojem propagandy. Propagandy, která balancuje na hraně mezi tradicí a moderním světem.
Jak islamisté učí malé chlapce popravovat:
20. července 2015 |