Jako psychoterapeut jste se mimo jiné setkával s lidmi, kterým peníze zničily život. Jaké poučení jste si z jejich příběhů vzal?
Peníze zastírají čistotu vztahu. Když budete mít pramičku na Orlíku, víte, že když si k vám někdo přisedne, je to kamarád. Když budete mít dvacetimetrovou jachtu, nemůžete si tím být jistý. Na druhou stranu peníze velmi usnadňují život.
Výherce rekordního Eurojackpotu už dostal 2,5 miliardy na své účty |
Vybaví se vám nějaký konkrétní příběh, kdy peníze člověka převálcovaly?
Jeden klient vyhrál hodně velké peníze, ale neuměl s nimi zacházet. Pořád žil jen v takovém snění a říkal si „udělám to zítra, ne teď“. Svému zaměstnavateli nebyl schopný říct, co si myslí. Když vyhrál, hned to rozhlásil. Byl v euforii a šéfovi práskl s dveřmi. Ještě než dostal první splátku peněz, už se na něj začali lepit jeho „kamarádi“ a začali si vytvářet představy, jak spolu něco podniknou. Peníze přicházely po splátkách, tu první úplně rozpustil. Manželka mu do toho začala mluvit, že už by měl začít myslet na rodinu. On se s ní neskutečně rozhádal. Byli na pokraji manželské krize.
Později zjistil, že měla pravdu a neměl to rozhlašovat. Přestal půjčovat svým kamarádům, ti o něm začali říkat, že je svině, že ho peníze změnily. Rozhodl se, že rychle zmizí, prodal pod cenou dům po rodičích, aby zmizel do velkého města. Tam se snažil navázat na sociální skupinu lidí, kteří na tom v objemu peněz byli podobně jako on. Jenomže oni k penězům přišli tvrdou prací, byli na ně zvyklí, měli koníčky na odpovídající úrovni. On v tom začal neskutečně plavat. Manželka se s ním rozvedla.
Před nedávnem jste mohl radit Čechovi, který vyhrál rekordní Eurojackpot 2,5 miliardy. Nakonec vašich služeb nevyužil. Co se děje v hlavě člověka, který se nečekaně dostane k velkým penězům?
Když vyhrajete velké množství peněz, začnete být obezřetný. Většinou nejdřív přijde vnitřní šok, který i když je pozitivní, člověka zasáhne a musí se vyrovnat s tím, že je to pravda. Potom začíná kolotoč otázek. Komu to řeknu? Co s tím udělám? Mísí se u něj pocity štěstí, radostného očekávání a zároveň vnitřního strachu z toho, co bude.
Lucian KantorPoradce, kouč a psychoterapeut. Zabývá se vztahy v osobním i profesním životě. V poradně v centru Prahy poskytuje poradenství v oblastech manželství, rodiny a vztahů. Absolvent Pražské psychoterapeutické fakulty dříve pracoval jako vedoucí terapeutického střediska nebo školní psycholog. Byl také smluvním terapeutem České pošty, v poslední době spolupracoval i s loterijní společností Sazka. |
Reakce jsou u každého jiné?
Někomu může být špatně, někdo může naopak chytit neskutečnou euforii. Je to jako návyková látka. Jsou lidé, kteří se zhulí a smějí se jak blázni, pak jsou lidé, u kterých to prohlubuje jejich deprese. Když člověk vyhraje miliony a umí zacházet se světem, skoro ani nezmění svůj životní styl. Největším rizikem je rychlá změna životního stylu. Ta vás dostane do sociální izolace. To jsou ty špatné příběhy mých klientů.
Co tedy musí člověk vědět, aby situaci zvládl, ať už vyhraje v loterii nebo nenadále získá velké peníze jinak, třeba dědictvím?
Devadesát devět procent mých klientů nemá životní plán. Třeba ho kdysi měli, zvolili si nějaké životní prostředky k tomu, jak ho dosáhnout. A v průběhu života si neuvědomili, že prostředky vůbec nevedou k cíli, ale vytvářejí opak. Člověk, který je bez cíle a získá peníze, které jsou nad jeho běžné užívání, tak neví, jak je použije a dostává se do takové zvláštní schizofrenie.
Je vůbec možné zůstat stejný?
Vždycky vás to změní. Přestanete jako v běžném životě řešit, jakou značku jogurtu nebo šamponu si koupíte. Najednou se vám lépe dýchá, jste svobodnější. Ale když s penězi neumíte nakládat, začnou vás svazovat. Někteří lidé jsou zvyklí jíst vyšší kuchyni, mají to jako standard. Na rautu se zastaví, očima obejdou stoly a vyzobou si to, na co mají chuť. Lidé, kteří na to nejsou zvyklí a nevědí, co je co, tak mají narvané talíře, až jim to padá na zem. A stejné je to s penězi. Lidé, kteří vyhrají peníze a měli životní plán, tak třeba založili firmu, postavili dům a dokonce se udrželi ve stejné sociální skupině.
Proč sázíme, když je minimální šance na výhru? A proč se tak rádi necháváme unést pocitem, jaké by to bylo vyhrát?
Každý z nás má rád pohádky. Když jsme utahaní z toho, že něco musíme, rádi si sedneme a zasníme si. Kdybych měl pár milionů, mohl bych svému šéfovi říct, co mu chci říct celou dobu, splatil bych hypotéku, zamáznu dluhy, pošlu děti na zahraniční studia. Prostě najednou lidé v tom virtuálním světě neřeší tlaky, které na sobě mají.
Má způsob, jakým jsme schopni šok z výhry zvládnout, souvislost se vzděláním a finanční gramotností?
Vzdělání je důležité, ale spíš to souvisí s logikou a selským rozumem. Jsou lidé, kteří mají tituly, ale v tomhle vzdělaní nejsou. Není to jen o financích, ale plánování toho, co chci. Mnoho lidí nemá životní plán, ale místo toho mají obrovskou díru. Ve čtyřiceti letech zjistí, že nejsou spokojení. Popisuje se to jako krize středního věku. Není to nic jiného, než že si uvědomíte, že jste asi v půlce života a uvědomíte si, co z toho, co jste chtěli, jste si nesplnili.
Mluví se o třech pilířích, které potřebuje člověk k tomu, aby byl spokojený: zdraví, fungující rodina a zaměstnání. V dnešní době rodina ustupuje do pozadí. Je to problém, který se promítne do osobních krizí?
Pro mě jsou vztahy nejdůležitější. Prioritní je vztah k sobě samému. Když má člověk sám sebe rád, ne však narcisticky, je schopen se realizovat i vůči ostatním. Většina dnešních singles, a teď mě asi proklejí, skončí ve svém životě sami proto, protože svou prázdnotu naplňují krátkodobými požitky. Rychle musí mít kariéru, rychle musí objevit svět, ale utíká jim ten správný čas na ty správné věci. Pokud některé věci neuděláte včas, už nejdou tak lehce.
Mají Češi nějaký zvláštní vztah k penězům?
Všeobecně jsme spíš zapšklí. Možná je to z toho, jak jsme nepřející. Pokud se někdo má líp, ve společnosti se říká, že je to gauner. Ne, že pracoval šestnáct hodin denně a vydělal si na to. Lidé podvědomě nechtějí riskovat, odchylky se u nás moc nenosí. Za normální se stále po totalitě považuje být ve středu. Když v Česku potkáte někoho, kdo se oblékne podle nejnovějších trendů a začne vybočovat, málokdo si řekne, že je to zajímavé. Bojíme se být jiní.
Co by Češi dělali s obří výhrou? Podívejte se:
